Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Acausal Intrusion je teprve před rokem porozené deathmetalové robátko, ve dvou lidech řízené a se vší parádou parkující na pozemku I, Voidhanger Records. Ale u těch jsem na návštěvě poslední dobou docela často, tak proč se tolik divit a proč se znovu nepotěšit. Abych se s kapelou blíže seznámil a byl tak co nejvíce v obraze, začal jsem se dívat kolem. První co zaujme, je seznam podzemních spolků a projektů, ve kterých je aktivní jistý Jared Moran, v Acausal Intrusion působící jako rozervaný bubeník mlátící do škopků po pseudonymem Cave Ritual. Těch undergroundem vláčených seskupení je asi milion. S druhým chlapíkem ve zbrani, mistrem Nythrothem, se setkali v družině Feral Lord, která sype grim black metal, ale zároveň do něj posílá i vzkazy z jiných koutů zatracené mysli plně vytíženého raracha. Je to taková směs primitivního, chladného a psychedelického soundu.

S Acausal Intrusion to bude o podobném přístupu v tom, že na obyčejné pojetí zde není prostor a není tolerováno. Kapela dává vale klasickému semeništi deathových symbolů a jejich výraz dbá na technické a avantgardní provedení. Už obal, který mi přijde něco na způsob Jules Verne meets Karel Zeman a oba meets Voivod, dává tušit, že to bude chtít větší míru soustředění, kterak nám Acausal Intrusion chtějí sdělit, že modifikují žánr k obrazu svému a zároveň si nezadají se jmény jako Gorguts, se starými Cryptopsy nebo Demilich.

Exhumace probíhající v podobě Acausal Intrusion je pohyb ve tmě lehce dezoirentovaný, nestálý. Drtící klouby a fyzicky nepříjemný, ale také odvážně kompulzivní, leckdy se tak často ujišťující ve svém vyšilování, že budí dojem naprosto nepraktického společníka. Acausal Intrusion je nová kapela, která si žádá o pozornost a svým debutem tak okázale činí. Nejedná se o žádné šarádní kombo, ale poctivý death s příměsí avantgardou vyprášené kolekce typicky tuhých a neúprosných témat. Navíc se zvukem škopků, ke kterému nejde nejít naproti. A o to častěji, když v jejich doprovodu vlají vzduchem hodně podivná stvoření.

To nevysvětlitelné pohání naše skutečné životy, staré entity a chaotické energie vnikající do naší komfortní zóny a transformující naše vědomí na druhou stranu, kde tohle nabývá jiného významu. Tak praví sama kapela k materiálu své debutové desky. Chaotická, nestálá a fantasmagorující určitě je. Taky brutální, napínavá a tajemná, proměňující se. Jsem rád za klávesy, které ji poměrně často pročísnou a dají nový rozměr. Jsou strašidelné, jednoduché, protivně poutavé... Nulitas je deska rozjíždějící se velmi lopotně, rozplétající si své cestičky příběhem abstrakce, až se jí sama dotkne a přenese mezi chorý murmur a v zatuchlosti vyklepávané stihomamy.

Dostat se desce na kobylku je výprava na dlouhé večery, kterým vládne chuť objevovat a nechat se vést do míst, kam se každému nechce. I surovost a kal noci jest uměním vedoucím k podivné vizualizaci a někde na pokraji sil je dobré se zasmát s jedním z výjevů prvního alba Acausal Intrusion. Ony pak ty dlouhé večery (a brzká rána) dostávají hned jiný, ještě svéráznější charakter. Rezonující tma, nafukující se a zase splaskávající ve své pudové primitivnosti, i s vyšším posláním. Nechybí kus disonance, epiky, patřičně podivné a temné. Já v Nulitas slyším rozpínavý a nepochybně zajímavý materiál, od kterého se nelze jen tak odtrhnout. A v Acausal Intrusion pak dvojku, ke které se přístě opět hodně zblízka nakloním. Mám chaos v hlavě, hudbě a divné počty v místech, kde by měl být klid tuze rád.