Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acherontas - Psychic Death - The Shattering of Perceptions

AcherontasPsychic Death - The Shattering of Perceptions

Garmfrost22.4.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Psychic Death - The Shattering of Perceptions vyvolává závislost. Zdánlivě přímočaré dílo zastírá epické rozpětí napříč různorodými styly. Deska je chvíli zuřivá, za moment dává naději.

Čelní představitelé nové vlny řeckého black metalu s prvky okultna a hermetismu Acherontas jsou pokaždé příslibem neopakovatelného zážitku. Nikdy se nestalo, že by se jejich další nahrávka dala předem odhadnout, a to ani z pilotních singlů. Stejně tak tomu bylo i tentokrát. Zvláštní mix post rocku a typického rukopisu Acherontas, který dominuje první zveřejněné skladbě The Offering of Hemlock, ani na moment neprozradí, v jakém duchu se Psychic Death - The Shattering of Perceptions bude odvíjet.

 

V. Priest správně využívá sestavy z předešlé Faustian Ethos, kterou řádně nakopl fenomenální bicmen Tom Vallely (zde Dothur). Ten i na novince dodává skladbám potřebný oheň nebo pestrou a dynamickou rytmiku, o kterou je radost se opřít. Dominantou novinky je opět a samozřejmě Acherontas V. Priest. Jeho projev není možné splést s nikým jiným, a to vlastně platí i pro jeho kytarové, potažmo kompoziční schopnosti. V tandemu s parťákem Saevusem H. a od předchozí desky také s Indrou předvádí, jak je dobré mít v kapele tři kytary. Díky jejich kouzelným harmoniím, pod nimiž bublá Hierophantova vůdčí baskytara, skladby doslova létají. Žádné berličky nejsou potřeba, aby Psychic Death… znělo dokonale atmosféricky.

 

acherontas

 

Ano, ty tam jsou etnické prvky, zdobící starší nahrávky. Ambient či cokoliv podobného na desce nenaleznete. Respektive ano, ale ne doslova. Novými postupy a vlivy můžou být ony zmíněné post-rockové vlny. Sakrální atmosférou se novinka ozývá spíše v náznacích, než aby se okatě nabízela všední pozornosti. Řekl bych, že se na Psychic Death usadily snahy o rozpolcení ambientní a metalové tváře V. Priestovy. Ostatně taková byla už předchozí deska. I v pekelné vichřici je možné slyšet duchovní sílu nebo vnímat astrální cestování neposedných myšlenek. Pakliže jsem zmínil vlivy post-rocku, je nutné takové přirovnání brát s nadhledem. V. Priest je natolik osobitý tvůrce, že jakékoliv možné ovlivnění zakomponuje do svých představ, že se stává přirozenou částí vesmíru Acherontas. Tak jak to vlastně platí i pro heavy metal či sedmdesátkový rock.

 

Dokonalé vize nevšední představivosti pomáhá ukočírovat notně vyhledávaný producent a mistr zvuku George Emmanuel. Ten zachoval kapele její vlastní tvář, čímž se zatím nezařadil mezi producentskou smetánku, která své výrobky halí společným výsledkem. Nástroje jsou příjemně čitelné, barva zvuku však zůstává svým způsobem pořád špinavá. Milovníci obrázků s hloubkou a metaforickým příběhem ocení front cover od Chrise Undriheimara a jeho Blood and Fire Ritual art. studia. Jeho práce dostupné na jeho profilu Undirheimar nebo přímo Blood and Fire Ritual art. stojí za prozkoumání a jejich vychutnání.

 

 

Psychic Death - The Shattering of Perceptions by mělo znamenat nový začátek a nově otevřené směry do různých světů ať už viditelných či podprahových. Nechtěl bych tvrdit, že je tomu tak na sto procent. Tematicky se album nachází stále na dávno stanové cestě luciferiánské magie, kabaly a čarodějnictví. Hudebně se Acherontas více než kdy dřív obrací k vlastním kořenům v devadesátých letech. Což takto činí už pěkných pár let. Tedy nic nového. Album je skutečně zuřivé, není však přímočaré jako předchozí dvě desky. Onu přímočarost ovšem vnímám v případě Acherontas čistě symbolicky. Díky všemožným vlivům a šikovně zaranžovaným skladbám je Psychic Death zdařilé epické dílo, u kterého není důležité, zda je nebo není nejlepším a nejzralejším albem, jak se tvrdí v promo materiálech. Jisté je, že vyvolává závislost a díky odkazům posluchače může odvézt do světů, o kterých neměl tušení nebo zájem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky