Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adaestuo - Krew Za Krew

AdaestuoKrew Za Krew

Victimer20.12.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Rituál trvá. Dostál svému jménu a pokračuje v širším spektru praktikování magie zla na nebohém posluchači. Ten musí skousnout ledacos, ale je po zásluze odměněn. Krew za krew.

Pokud jsem v dva roky staré recenzi na EP Tacent Semitae zadoufal v regulérní album, netrvalo zas tak dlouho, abych se dočkal. Krátký a jedovatý úšklebek z odvrácených stran bytí byl nahrazen padesáti minutami prohloubení a zlomocného vyšilování hudební kombinace black metal - ambient - rituál.


Adaestuo, to je dominance podzemních, hrdelně vyšinutých sezení, ke zrůdným praktikám vybízející atmosféra, kterou pohání všechny styly k nahrávce uvedené a je úplně jedno, se kterým z nich se zrovna setkáváte. Všechna setkání jsou hnusná. Nesvatá trojice nadále proměňuje temnotu svého ambientu až někam na hranici s noise bzučivým odpadem mysli a stroje, aby poměrně zručně držela hlavu svého black metalu v jeskynním otvoru přímo stvořeném k rituálům a dalším obskurním skutkům. Mrzká je úroveň jejich konání, což znovu neznamená sníženou kvalitu materiálu, nýbrž jeho povahu a zvrácený charakter. Dost ale tlachání na téma, které již bylo odvyprávěno minule.

 

Otázkou je, jak se kapele podařilo popasovat s téměř hodinovou porcí kompozičně složitějšího soužení. Co si budem povídat, nabídnout potenciál ohraničený rozměry EPka, je určitě snadnější úkol, jako prodat své umění za víc jak dvojnásobek hrací doby. Velká deska je skladatelsky rozmáchlejší. Pokud EP bzučelo a ukázkově kombinovalo ambient, neoklasické koma a black, zde se zachází dál a zkouší se vyvolat nová propojení, byť v očekávaném módu zlo - tma - vyšinutí. Celková atmosféra je hlubší, nemocnější a méně sourodá. Jako by ty mantinely znamenající tmu byly překročeny, anebo aspoň posunuty ze svých základů. K poslechu Adaestuo je třeba přistupovat obezřetně, dnes ještě opatrněji, než tomu bylo u předchůdce. Není to typická blackmetalová kapela, černě kovová zkaženost je jen jedním z aspektů jejich podzemní tvorby. Je tedy vhodné nastavit smysly na úroveň "možné komplikace ve zvráceném prostředí" a vnímat kapelu z rituálně mystického pohledu servírovaného prostřednictvím extrémní hudby. Je to obřad. Těžký a paniku v hlavě probouzející dotek hlubinné nespoutanosti.


Do alba se noří podstatně obtížněji, než do EP. Mou pozornost napřed srážela překombinovanost, kdy mi deska zněla až příliš obšírně a když chcípala v blackových osidlech, zdála se mi tuctová a nicneříkající, tedy chcípala doopravdy. Ovšem chyba lávky. Jakmile si sedne voda pryštící ze stěn a do mé tváře, oči a uši najednou zpozorní a objevují víc a víc pikantních zákoutí. Ono je poměrně dost svízelné dostat se přes x minut hlučící stoky myšlenkového odpadu a v něm samém posléze najít průchod zvukové deviaci nad maximum běžné snesitelnosti. Je v tom hloubka, je v tom krystalická vášeň pochovat vše milé za podpory velkého zatížení ve všech aspektech. Hodnověrnost nabývá na tvaru, který je neustále měněn a my si zvykáme. Jakmile je tělo nastaveno na tento druh příběhu, začne si zvykat a rozeznávat jednotlivé ruchy, které zní na novince přímo monstrózně. Adaestuo dali dohromady pozoruhodné vymývání naděje, ale dali dohromady i skutečně pozoruhodnou desku?

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/adaestuo%202018.jpg


Rozhodně ano. Kapela je dnes mnohem odvážnější a odvázanější. Nevyhne se sice místům, kdy i přes svou dobře míněnou rozmáchlost občas zabředne do jistého druhu kompoziční kostrbatosti, ale tohle je nakonec jen malá vada na kráse. A možná (dost pravděpodobně) i tento proces má na desce své vlastní místo. Vedle odvahy, kam se posunout, je největším plusem nahrávky momentální rozpoložení Hekte Zaren. To je vážně síla! Tahle šamanská operní zrádkyně, která sběhla o patro níž, aby své umělecké fluidum velkých sálů proměnila v ošklivou psychickou nemoc v pokročilém stádiu a prázdnotu studených sklepů, je naprosto jedinečná. Klobouček. Máte vážně narušené představy a po kapsách zmuchlané váčky s chemií? Jste plni disharmonicky podzemní vášně pro chorál nočních můr? Navštivte oddělení pro rozvoj těchto neduhů v necitlivě tvarovanou povahovou vlastnost. Na dveřích je napsáno Krew za krew.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky