Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O této mezinárodní blackmetalové hydře jsme už v rámci Echoes psali dvakrát. Dnes je to potřetí, což není na celkově čtyři vrypy v diskografii úplně špatné. Jen temně ambientní chrám Manalan Virrat nám chybí. Škoda, proběhnout to asi mělo, trochu si sypu popel na hlavu, ale zároveň se na ni nestavím. Kdo pozorně sleduje temnou cestu Adaestuo, jistě si poradí i bez našich řádků. Zachytili jsme první krok, kterým bylo EP Tacent Semitae a máme tady i ten další, kdy si moc dobře pamatuji, jak tvrdě jsem se zahlodal do poselství alba Krew za krew. Težké začátky proměněné ve vstřebání něčeho fakt velkého. A dnes tu máme úplně novou práci, čtyřmístné EP Purge of the Night Cloak symbolizující návrat od zla ambientu ke zlu black metalu. A přiznám se, už mi to fakt chybělo.

Opakování je matkou moudrosti, proto si shrneme, kdo v kapele působí. V první řadě Hekte Zaren, šílená vokální kněžna z Polska, Diamanda Galás black metalu. Jako vždy excelentní. Není moc takových person a je znovu ušlechtilé si poslechnout, jakými průsmyky nás dokáže její zpěv provést. Kdy ze sebe vyškrabe poslední jedovatou slinu, aby o kus dál kdesi z hlubin operně bědovala. Uff... VJS je nejvíce aktivní člen sestavy. Maník z USA, který vedle Adaestuo působí v Nightbringer, Demoncy a Sargeist, a to jsem vyjmenoval jen část jeho rolí. Své si řekl také v Kult ov Azazel. A pak je tu P.E. Packain, Fin, který prošel kapely jako Horna nebo také Sargeist. Tahle trojka mě baví. Adresa Adaestuo je velmi žádaná a nahrávka od nahrávky to potvrzuje.

Jsou kapely, které přesahují žánr, posouvají jej svým uměním dál. Mají recept na to, jak jej osvěžit, dodat mu to správné zvukové balení. Kdy je to zlé opravdu zlé a to nepříjemné skutečně nepříjemné. Uvěřitelné. Kdy má člověk opravdu pocity strachu a opovržení realitou pozemského bytí v jednom. Něco, co vnímá a dál v sobě rozšiřuje. Po čem prahne. A to něco umí pár vyvolených zahrát, je to dar. Samozřejmě z hlubin. A mezi tyhle vyvolené patří také nesvatá trojka Adaestuo. Jejich hudba znázorňuje tvary, obrysy, cosi nad rámec běžného vnímání. Ryje vrásky do čela. A funguje to i v rámci tohoto EP.

Purge of the Night Cloak obsahuje čtyři skladby. Tři na sebe navazující díly Aktů a jednu záležitost jménem The Hydra. Ta symbolizuje kapelu jako zvukově experimentální. Temně ambientní, sonicky neoklasickou hlubinnou epizodu, ve které vládne Hekte Zaren. Třetí a poslední Act je jakýmsi spojením obou světů, toho blackového s tím experimentálním. Vévodí mu pochodové tempo s kombinovanými vokálními kreacemi. Ono pochodování a dokonce letmá připomínka Mayhem z dob Maniaca je už v úvodu celého EPka. Adaestuo zde zní velmi chladně a odcizeně. Káží a velí. Do misantropického výplachu ovšem vnesou dotek atmosférična a celou věc nenechají jen ve studeném prostředí. Zpomalí ji a pak je na posluchači, kam si ji zařadí. Druhý Act je ryze útočný a protnutý opakující se klávesovou linkou, takovým učinkujícím symfo podkresem. Tak to stačí, Adaestuo jsou zde znovu studení jako psí čumák. Jedovatě přímí, s opovržením sobě vlastním.

Celkově v pouhých čtyřech věcech ukáží, jakého zvukového i stylového rozpětí jsou schopni. A že jsou zase hlavně bodavý atmosférický black. Mám rád tahle krátkometrážní dílka, kde je řečeno vše podstatné. Tak jako mezi ně řadím například kultovní Wolf's Lair Abyss od Mayhem a budu k nim řadit i Purge of the Night Cloak. Zatím poslední výtvor Adaestuo je znovu silná věc.