Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adversarial - Solitude with the Eternal...

AdversarialSolitude with the Eternal...

Garmfrost19.11.2024
Zdroj: CD v jewel case
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Advesarial objevují hranice děsivého extrému.

Je to šílené. Jako by to bylo včera, co jsem učůrával z Death, Endless Nothing and the Black Knife of Nihilism kanadských temnozvěstů Adversarial. No, přiznám se, že název jsem musel opsat. Pro mě je to pouze Death, Endless. Adversarial tehdy sáhli kamsi k mému srdci a ukázali dobře vyváženou temnotu namíchanou v (ne)chutný drink se zahalenou brutalitou, obskurnem a divě vyšinutým hlubokým growlem. Tenkrát jsem dost šílel z hnusáren Impetious Ritual, Grave Upheaval, Chaos Echoes nebo Irkallian Oracle. Všechno ničitelé čistého zvuku a čisté formy death metalu. Adversarial oproti zmíněným přece jen hrají krapet stylově čistěji, nicméně se stále jedná o zahuhlanou formu black/deathu, kde pro emoce, stupnice a progres není místa, ani co by se za nehet vešlo.

 

adversarial

 

Adversarial nyní citují prapůvodce temné nákazy a vší obludnosti v metalovém ranku, dávné mistry chorobnosti Incantation zřejmě nejvýrazněji ze všech jmenovaných i z celé své vlastní diskografie. Death, Endless se svou krvavou barvou stříknutou do černé a černým logem objevoval dark ambientní a noise hranice v pochmurné podstatě metalové tortury. Solitude with the Eternal… je černobílým zobrazením monster, klasicky ražené metalové vizuality a jasnější produkce. Ta způsobuje, že je sound brutálně konkrétní. Advesarial objevují hranice děsivého extrému. Skladby s dlouhými názvy typu Beware the Howling Darkness on Thine Left Shoulder dostávají jakési drone záchvaty a mrtvičné vize a přeměňují je v hrozivý zážitek.

 

 

Vzato z přísného hlediska se styl Adversarial příliš nezměnil. Stále se jedná o brutální a chorobný death metal. Jako by zmizel blackový nátěr, pryč jsou noise s ambientem. Sound je konkrétnější a ostřejší. Kytarové šílenství i rytmická sekce vykazují poměrně osobité tendence, díky kterým si v současnosti Adversarial nemusíte s nikým plést.

 

Přes naléhavost a blátivou atmosféru je poslech na rozdíl od oněch Impetuous Ritual poměrně snadný. Ostatně, kdo nerad podobnou odnož death metalu, nemusí zkoušet poslouchat ani Solitude with the Eternal … Jejich tvorba je extrémní, a to je bez debat, v rámci nastavených hranic se však jedná o velice příjemnou záležitost. Jsem zcela pohlcený. Čekal jsem něco jiného, než jsem dostal, a to je dobře. Nemám rád, když dopředu vím, na co se připravit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky