Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ager Sonus - Niflheim

Ager SonusNiflheim

Victimer11.3.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nordický ambient jako průvodce dávnými časy a mýty chladného severu.

Zvyky se nemění. Ambientní projekt Ager Sonus přelétává z kontinentu na kontinent, zaměří se na konkrétní éru a tu pak hudebně doprovází. Jeho autor, zvukový cestovatel v čase Thomas Langewehr, se tentokrát rozhodl pro cestu na sever a nahrál album s všeříkajícím názvem Niflheim. Ještě než se do této studené výpravy pustíme, zkusíme si Ager Sonus představit o něco blíže.

 


Thomas debutoval v roce 2014 s albem Interdimensional a jeho diskografie čítá jak položky nevydané pod hlavičkou žádného labelu, tak hlavně ty, které jsou součástí katalogu Cryo Chamber a dostaly se víc do povědomí. Mám na mysli například návštěvu Starověkého Říma na albu Mithra z roku 2019. V rámci krátce fungujícího dark ambient seriálu Nihilcut byla řeč také o albu Necropolis, což byla Thomasova druhá tématická zastávka v Egyptu (tou první bylo předchozí album Book of the Black Earth). Necropolis byla hodně svírající záležitost, ve které jste se opravdu mohli přemístit do přítomnosti spalujího žáru, symbolů a temného ticha pouštní země. Album, které umělo zanechat svoje stopy. Pokud jde o novinku Niflheim, určitě bych ji nedefinoval jako dark ambient. Tento styl tvoří jakýsi základ, ale pak už je o jeho dalším rozměru. O snaze popsat aktuální destinaci, o folklóru, o celkové nátuře.


A to všechno je v případě Niflheim velmi detailní. Pokud bych měl hudbu této desky nějak pojmenovat, víc jako dark ambientní bych ji nazval nordickou. Jednoduše proto, jak důvěrně nás chce do tajů severských končin nasměrovat. U poslechu alba jsme skutečně obestoupeni ledovou krajinou, probouzí se v nás kus věrnosti, odvahy a hrdosti. Jsou tu s námi různé píšťaly, bubínky, anebo třeba krákání vran. Atmosféra nordické domoviny je tedy splněná do puntíku. Z pohledu hloubky materiálu už je to krapet složitější, protože účinky Niflheim jsou poměrně obyčejné. Téma je zpracováno stylově, jeho působivost ale zůstává někde na půl cesty. Všechny ty zvuky jsou důvěrně známé, patří tam, ale jako by jen kopírovaly mise, které už jsem párkrát podstoupil. Tahle cesta na sever ve mně zkrátka nechává pár otazníků.


Díky "Niflheim" se ocitáme v éře dobývání, konfliktů a válek. Na dalším výletě do neznáma, za dalším zdánlivě nekonečným dnem a dalším bojištěm. Máme pocit studeného deště na své kůži, cítíme vůni shnilého dřeva, bahna a hořících chýší. A taky pach krve, která plní naše nosní dírky. Otupené nekonečným bojem jsou zvuky bitvy tlumené, naše vidění rozmazané a obklopuje nás mlha. Tak je album prezentováno ze strany vydavatele. Pro nastínění ideál. Já sám se cítím být součástí, ale všechno prožívám se stejným ztlumením, jako jsou dozvuky oněch bitev. Jako by všechno bylo takové unavené, předvídatelné, naprogramované. Probouzí to ve mně jen částečné zaujetí pro tu pravou severskou výpravu. Těch momentů, kdy vše ožívá a dostává cejch něčeho zvláštního, je jen pár. Takto spíš z dálky sleduji dění a někdy si skočím pro pivo a čipsy.

 


Niflheim je severským minimalismem, nordickým ambientem. Jeho hudba není zas tak daleko od severského kralování Wardruna, byť zní skromněji a není tolik rozevřená. Taková Dreamland ale tohle trochu popírá, zní opravdu odvážně. Jako poutníci krajem jsme až po krk v mlze, ale dál si jde každý z projektů svou cestou, to je taky pravda. A můj problém se zaseknutím se někde v půli cesty už jsem psal výše. Jako nahrávku vonící skandinávským spiritem a tamní dávnou kulturou musím ale nové album Ager Sonus jenom doporučit. Pak už je to na každém.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky