Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agos - Aonian Invocation

AgosAonian Invocation

Bhut4.5.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Nápaditý a mystikou opředený black/death z Řecka. Ta země z hudby přímo dýchá, nejinak tomu je i v případě tajemných otázek dávných kultur tohoto území. Tohle na vás dýchne okamžitě, ale jestli album ustojí zkoušku časem, si už netroufám zodpovídat.

Jméno kapely Agos se jeví jako poměrně nové a dosud mnohým jistě neznámé. Však teprve nedávno vyšlo první velké album Aonian Invocation, které se stalo ve výsledku druhou nahrávkou kapely (předcházelo EP Irkalla Transcendence z roku 2015). Jenže zkušenosti má jediný člen skupiny nemalé. Van Gimot totiž blackmetalové kolbiště obráží od roku 1994, kdy dal dohromady formaci Carrion, kterou zanedlouho přejmenoval na Virus Of Koch. Tato kapela byla naposledy studiově činná v roce 2015 a tak se zdá, že Agos je jejím volným nástupcem.

 

Pro pochopení hudby, kterou tenhle jednočlenný projekt nabízí, je dobré si dát do souvislostí zemi původu. Tou je Řecko a právě tento kraj se do hudby podepsal více než zřetelně. Jde především o specifické melodie a zvláštní tajuplné nálady, které se v desce ukrývají. Lze to s trochou opatrnosti připodobnit k tvorbě takových Rotting Christ. Ale musíme brát v úvahu, že výraz Agos je trochu někde jinde. Styčné body se zmíněnou kapelou lze vyčíst právě v typicky helénském pojetí melodií, které lze pozorovat například i u Naer Mataron či Aherusia. Ale Van Gimot dodává do svých písní notnou dávku death metalu, která výsledek staví do hutnějších poloh. Tomu dopomáhá i velmi těžký zvuk, který dělá z nahrávky zádumčivější záležitost.

 

 

Je dobré ještě zmínit okultní stránku nahrávky, neboť se celá motá právě kolem prastarých sumerských kultur a dávných starořeckých mytologií. Ke zvýraznění tohoto zaměření se zde nachází několik pasáží, které jsou právě čistě folklorního rázu. Respektive jde o takové ambientní rituální vzývání. To přichází celkem vhod, neboť vedle dusotu black/deathových postupů jde o příjemné zpestření, co poslech patřičně oživí. Zároveň tím vytrhává desku z šedosti a staví ji na výraznější světlo. Lovci mystických metalů by tak měli být určitě na pozoru.

 

Jak asi již vyplývá z napsaného, hudba Agos ukrývá celkem pestrý materiál, který dokáže omámit svou melodičností. Zároveň však nečekejte nějaká veselá vystoupení a radostně působící hrátky. Ta muzika je vážně poměrně těžká a hutná, ale umí nabídnout zajímavé nápady. Během přehrávání se vám to třeba bude zdát skvělé, jelikož ono to tak vlastně je. Prostě nebudete mít potřebu něco konkrétního vytýkat a když už ano, pak to bude stejně střípek, nad kterým lze mávnout rukou. Jenže pak si pustíte oblíbenější desku od jiného interpreta, která vás vždycky dostane. V tu chvíli Agos zapadne kamsi do pozadí. Je to určitě dobré album, kterému nic nechybí. Má skvělý nápad, pěkné pojetí, výpravnou strukturu a prostě se během poslechu nenudíte. Ale obávám se, že čas nahrávku nemile sejme do zapomnění. Podobné produkce je totiž ve světě tolik… ať už jde o stejně kvalitní, či hůře nebo lépe zpracovaný materiál. V každém případě teď a tady Aonian Invocation funguje výborně a zkuste si jej aspoň párkrát užít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky