Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agua de Annique - Air

Agua de AnniqueAir

Sarapis8.9.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, mp3 player + AKG K44
VERDIKT: Vynikající sbírka chytlavých a emocionálně nabitých skladeb, nepopírajících rukopis The Gathering, tentokrát však v písničkovějším podání a bez výrazných experimentů.

Anneke van Giersbergen a The Gathering, to bylo ještě do nedávné doby nerozlučné spojení, které přivedlo na svět nejednu výbornou desku. Jenže časy se mění a nic netrvá věčně. Od srpna roku 2007 už tento celek není celkem a Anneke se se zbytkem kapely loučí s tím, že každý si půjde svou cestou. Rozchod naštěstí probíhá v poklidu, žádná špína v médiích, žádné soudní procesy...uff. A zatímco The Gathering angažují novou zpěvačku Silje Wergeland až za rok a něco, Anneke nelení a už v říjnu 2007 představuje svou první sólovou deskou nazvanou "Air", která vychází jako debut nové holandské formace Agua De Annique.

 


Nová barva vlasů, noví muzikanti, poněkud odlišná cílová skupina, to jsou první věci, které lze hned na začátku seznamování s albem zpozorovat. I při hlubším ponoření do nahrávky se zdá, že Anneke se nehodlá vracet do minulosti a hledí jen dopředu vstříc světlým zítřkům. Nicméně přesto je na albu trochu cítit, že se ještě vyrovnává s tím, co tvořila se svou původní kapelou a některým asociacím na holandské matadory se posluchač nevyhne. Není to jen jejím charakteristickým hlasem, duch The Gathering je slyšet i v určitých kompozičních postupech, např. v nástupech na refrény, u nichž si záhy uvědomíte, jak důležitou roli měla Anneke v The Gathering při skládání materiálu. Tyto občasné odkazy jsou však v pořádku, žádné vykrádání se nekoná a dokonce jsem rád, že tomu Anneke nechává volný průběh a netlačí se násilně do sfér, v nichž by se nemusela cítit jako ryba ve vodě. Zde má vyhovující volnost pro uplatnění svého mimořádného citu pro melodie a pro skládání jednoduchých, přitom však naléhavých rockových písniček.

A o tom vlastně celé toto album je. Hezké písničky, někdy melancholické, jindy až teskné, kterým vévodí krásný hlas, s nímž Anneke (ostatně jako vždy) pracuje s takovou suverenitou a zároveň upřímností, že se do ní rázem znovu platonicky zamilujete. Její hlas je alfou a omegou celé desky, ale patřičný prostor dostávají také ostatní nástroje, zejména akustická kytara a klavír, které desku nenásilně a bez negativního efektu nudy a nevýraznosti udržují v semiakustickém rozměru alternativního rocku. Je příjemné, že album není jednotvárné a vedle komorních "Take Care of Me" a "My Girl" se nachází i svižnější a tvrdší kousky jako "You are Nice" nebo "Whitnessess", v nichž zboosterovaná kytara řádně přitlačí na pilu. Zejména poslední jmenovaná z uvedeného čtyřlístku skladeb zaujme svými propracovanými aranžemi a pestrobarevnými melodickými motivy, díky nimž patří k tomu nejlepšímu, co můžete na albu slyšet. Vrcholů má deska však více a proto není divu, že její poslech rychle utíká. Jako další mimořádně vydařené kusy mohu směle jmenovat baladickou "Day After Yesterday" s decentním zapojením dechových nástrojů, "Trail of Grief" s ponurou atmosférou potemnělé holandské kavárny těsně před zavíračkou a koneckonců i úvodní "Beautiful One" se silným a podmanivým refrénem. Nepochybuji však o tom, že každý posluchač si najde vlastní favority. Vše záleží na osobních preferencích, k čemuž mohu jen dodat, že je opravdu z čeho vybírat. Album působí vyrovnaně a jestliže v jeho závěru už někdy trochu ztrácím koncentraci, není to poklesem kvality, ale spíš poklesem tempa, neboť postrádám nějaký svižnější kousek, který by obohatil jinak tempově "vyklizené" poslední skladby. To je ale asi to jediné, s čím na albu "Air" nejsem zcela spokojený. Jinak se mi od něj dostalo mnoho příjemných podnětů a počítám s tím, že není všem dnům konec.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky