Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aindulmedir - Star Lore

AindulmedirStar Lore

Victimer17.7.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Star Lore jako to nejvíc zasněné a nočním viděním severské krajiny vedené album Aindulmedir.

Zasněná ambientní hudba pro bibliofily a poustevníky žijící na okraji společnosti, tak lze v krátkosti otitulovat projekt Pära Boströma Aindulmedir. Nebo jako strohou klávesovou epiku schovanou pod polštář. Nenáročnou, klidnou, příjemnou a uspávající. Člověk se díky ní může oprostit od shonu běžného fungování a naladit se na snovou noční projekci představivosti. Té se meze nekladou, ale bylo by na místě to pozadí trošku nasměrovat. Daleké výhledy do zasněžené zimní krajiny budou v tomto případě ideální. Jako stvořené pro domácí četbu nebo alespoň listování zažloutlými stránkami, ať už knih nebo map. Pär pod hlavičkou Aindulmedir zkraje roku vydal své už třetí album. O tom prvním jsme si už popovídali, to druhé krátce připomeneme níže a Star Lore jako to stále aktuální rozebereme detailněji.

 


Star Lore je z celé trojky alb to nejzasněnější. Ponořené do tmy severské krajiny, do jejích obrysů, stínů a pohledů na noční oblohu. Noci na severu jsou ledové a stejně ledová je také minimalistická syntetika Aindulmedir. Ve smyslu navození dané lokality. Jinak je to už klasicky přítulné až něžné spojení chladu a rozjímání. A z toho pramenícího snění. Pomalé převalování myšlenek a kapitoly čtené ve spoře osvícené místnosti s výhledem ven. A tohle všechno se odehrává o naprosté samotě.

 


// Trochu paradoxně je mi svou náladou a celkovým projevem nejblíže druhé album "The Winter Scriptures". Krátké improvizace a noční nahrávky spojené v jeden celek rozvíjející odkaz debutu "The Lunar Lexicon". Právě zde jako by Pär zkoušel nejvíce motivů a zvuků, které by mohly definovat sound Aindulmedir. Album působí i při svém malém akčím radiu jako taková kompilace atmosfér a melodií posbíraných dohromady. Což jenom potvrzuje improvizační a možná i testovací náladu, která doprovází tu hlavní, typicky prosněnou skládanku pocitů //

 



Star Lore je kus zimní krajiny a severské tradice, na který je shlíženo z nebes, ale i z přítmí světnice. Pohádkově mystické album, které postupně a lehce tahá jednoduché klávesové linky a maluje jimi paletu hlubšího, niternějšího vnímání. Hlubšího dřímání mysli, ne jen potřebu se schoulit do klubíčka a vědět, že nic nemusím. Tohle album vyloženě svádí k tomu nechat se unášet přímo do říše snů. Cestovat vzpomínkami. Je to křehké propojení chladu a tepla. Až takový nordický chill-out, nocí vedený vizuál, ze které je dobře po těle a zároveň v sobě má cosi divokého, epického. Přírodního, severského. V určitých zvucích může poslední práce Aindulmedir připomínat klávesová alba Burzum, v nichž je také cosi hypnotického a zároveň zneklidňujícího.


Sourozenecký label Hypnagoga Press, za kterým stojí Pär and Åsa Boströmovi, je místem, kam si odskočit pro kvalitní elektronický minimalismus. Projekty Altarmang, Teahouse Radio (Lomikar jistě pookřeje), Hymnambulae, Bonini Bulga a Aindulmedir v sobě mají dostatek osobitosti, aby pootevřely dveře dokořán atmosférické či rituální podzemní souhře. Tam na severu Švédska to dělají dobře. Star Lore jako třetí album Aindulmedir vyvolá klidné chvíle prosněné noci v syrových konturách studené přírody. Člověk se ale na podobnou muziku musí vnitřně nastavit, jen to odzívat (i k tomu hudba Aindulmedir může svádět) a přejít není moudré. Staňte se aspoň na okamžik poutníky a snílky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 4.8.23 10:38odpovědět

Magické!

stupor / 1.8.23 23:32odpovědět

Veľmi dlho som tu nič nenapísal. Vlastne ani nič nečítal. No teraz musím. Toto je dokonalý album. Rezonuje a harmonizuje s každou bunkou môjho tela. Protichodné pocity blaženosti a neukojiteľnej túžby ma zalievajú vo vlnách. Blaženosť z opojenia neskutočne podmanivou hudbou a jej atmosférou. Neukojiteľná túžba byť "tam", niekde preč, na vrcholku sveta, ležať na studenej skale a všetkými zmyslami hltať vesmír a hviezdy.

Lomikar / 18.7.23 15:12odpovědět

To spřízněnost s Teahouse Radio bych hledal i kdybych se nedočetl o tom, že oba projekty má pod střechou Hypnagoga. Poslední píseň Silvery Fields má hodně společných elementů právě se zavírákem Her Quiet Garden - The Elsewhere Sleep. Tohle vydavatelství teda budu mít v merku, protože si očividně spolu nějak sedneme, dík za objevení. A samozřejme kočka na břiše při zmínce spokojeně zavrněla.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky