Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Akhlys - Melinoë

AkhlysMelinoë

Sorgh28.1.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Akhlys, to je jedna odbočka z košaté koruny americké blackmetalové rodiny. Jejím blízkým sourozencem je Aoratos, s nímž má mnoho společného. Díky tomu její tvář může být v mnohém povědomá a odkazuje ke stejnému původu.

S projektem Akhlys je spojena podivná a morbidní tvář hledící z obalů jeho nahrávek. Strašidelná babizna dokáže nahnat strach a představa, že něco takového by mohlo vybírat peníze na pánských záchodcích mě vede k jistotě, že bych přetlak měchýře ventiloval do kalhot. Zrůdný pohled na nás hledí ze všech řadových alb, u debutu však ještě nebyl tolik vyprofilován. Ve spojení s hudbou pak jde o nové synonymum pro slovo zlo. Akhlys jej definuje podobně jako jeho bratr Aoratos. Z jednoho rodu je skladatelské střevo i zvuková špína, která minimálně poslední alba obou entit určuje. Sestava nepředstavuje žádné tajemství, obě persóny zodpovědné za Melinoë působí zároveň i v Aoratos. Srdcem všeho je chlapík, který si nechává říkat Naas Alcameth. To on stvořil obě zlé duše, on je zodpovědný za následky. Na něj jsou navázaní další hudebníci, kteří se podílejí buď na živých vystoupeních Akhlys nebo v případě Aoratos tvoří širší základ kapely. Jak jsem naznačoval v úvodu, je to široce rozvětvená rodina, která má spoustu odlišných větví. Z těch známějších to jsou Nightbringer, BestiaArcana nebo Suns Of Sorath. Coloradský propletenec známých a kámošů evidentně funguje, s tímhle faktem ovšem jde ruku v ruce riziko, že nahrávky budou narážet na mlhu nejasné identity a zamlženého původu.

 

Takže tu máme album Melinoë, které čpí nepopiratelnou atmosférou. Je to zlo, čiré a démonické, jaké vám z chlupů na předloktí postaví slušný kartáč. Jde o ryzí příklad toho, jak málo stačí k tomu vyvolat náležitý dojem. Žádná filharmonie, primitivní skladatelský vklad, pouze jedna výraznější linka obklopená chaosem. Vše umocněno nekvalitním, zastřeným zvukem, který bychom měli nazvat správným jménem, tedy hlukem. Z jeho těžko definovatelné podstaty zřetelně vystupuje kvílivá kytara tvořící hlavní melodii. To ostatní je špinavý kompars, jemuž vládne bubenický mistr, který jako šílený forman žene svůj rytmický dostavník nelítostným cvalem kupředu. Sypačky, činel, kulomety v kopácích. Společná zběsilost jeho kotlů s kytarovým hukotem v těch nejdivočejších partiích je kvintesencí blackmetalové zuřivosti a vede mě k podobně hříšným myšlenkám jako tomu bylo u Aoratos, což je logické. Skladby pro silnější dojem často vyvěrají z temných inter a dohasínají v hučícím vlnění spodních proudů. S každým začátkem a koncem se otevírají a zavírají těžká vrata od leprózních katakomb a nikdo neví, co se z nich vyvalí. Můžeme jen tušit a chvět se pod náporem prvních tónů.

 

Asi jedinou bolestí  Melinoë je těsný příbuzenský vztah s jejím bratrským projektem. Ten se mi zdá černější, tvrdší a ještě víc nenávidějící to lidské v nás. Při slepé degustaci by ale nebyl problém si obě kapely splést. Akhlys v mém soukromém kabinetu momentálně budou hrát druhé housle, hlavně proto, že jsem Aoratos poznal dřív. Ale rozdíly jsou malé, ne pro každého významné a lehce zaměnitelné. Melinoë má koule stát se královnou. Proto za stejný počet bodů jako skroro dva roky staré Gods Without Name.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 9.2.21 12:37odpovědět

Teda zajímá mě, jestli mě to unaví nakonec tak jak někteří naznačovali, ale zatím se z toho můžu urvat. Ten zvuk je fakt hmota. Je to úžasně velký a zlý.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky