Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alcest - Les voyages de l

AlcestLes voyages de l'âme

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kvalitní nahrávka, kterou paradoxně dusí její vlastní přednosti.

Tyto "Cesty z duše" nejsou jen obyčejným sdělením, na jehož konci je euforie, nybrž složitou výpovědí, která překročila práh dospívání a o své místo na slunci se musí rvát mnohem víc, než v minulosti.

 

Očekávaný potomek ke dvojici starších bratrů byl počat hluboko v roce minulém, tak aby bylo jeho svěží jméno spojeno s rokem novým. Jen pět dní podlehlo neúprosnému času a ten šestý již mezi své dobré skutky mohl započítat vydání třetího alba melancholických básníků Alcest, které slyší na jméno Les Voyages De L'Âme. Projekt a jeho minulost si zdobím ve svém bytě jako poletující vločky v éteru docela často, promlouvám spolu se zhudebnělými epickými verši a propadám relaxačním metodám dua z Paříže. Téměř dva roky od skvěle přijatého alba Écailles de Lune, které šlo vystopovat v nejedné statistice omámeného redaktora za rok 2009, nastal pravý čas pro zkomponování nového materiálu. Jeho role je ovšem těžká, s břemenem minulé desky, jejích kvalit a z toho plynoucích velkých očekávání.

 

Má cesta k Les Voyages De L'Âme byla hodně trnitá. Album se sveřepě drží svého uzavřeného světa a nenechá jen tak proklouznout obyčejné živé duši. V první momenty člověk nepodlehne jakékoliv z mála podmanivých nabídek k nalezení společné řeči. Taje a vnitřní sny Alcest jsou tentokrát velmi důkladně uschovány a vylezou na povrch až ve chvíli, kdy je člověk s objevením té správné cesty na pokraji sil. Novinka je spojená nádoba bez jediného úhybného manévru kudy vytéct ven z její dané atmosféry. Proud desky pak čelí jednotvárnosti, kterou se snaží rozbít silnější střípky z mozaiky, ale ty zdaleka nejsou tak silné jako v minulosti. Jsou jen vlnkami na klidné hladině, v bezvětří, v až netypickém souznění. Neříkám, že dřívější tvorba Alcest byla kdovíjakým experimentem či vzájemně rozhádaným materiálem, to by se rázem skvělý pocit dávno vytratil a dny minulé bych ani nezmiňoval. Ale jednotlivé pasáže byly významně zapamatovatelné a dokázaly na sebe nabalit ty další a utvořit tak společně velké věci.

 

Les Voyages De L'Âme je po stránce kompaktnosti tím nejvyspělejším albem Alcest. Stejně jako je novinka kompaktní, tak je svým způsobem plochá. Dezerty v podobě laskomin z dílny Neige - Winterhalter se nepodávají na počkání. Album přesto nepůsobí nevýrazně, naopak svá rafinovaná zákoutí odkrývá po troškách a v delších časových inervalech. Trpělivost je tou vlastností, jenž musí člověk vynaložit a začnou se dít věci i zde. Jen to o něco déle trvá... V poslední dny (a času bylo opravdu dost a dost) jsem konečně pronikl v prvotně stojatý luft novinky a nacházel mnohé z ozdob, podobné perlám, které se o týden dřív zdály být jen zpřetrhaným náramkem zklamání. Alcest na nové desce dospěli. Jak ve výrazu, tak v celkovém přístupu ke skládání. Kuriózní na tom všem je, že právě tyto okolnosti si vybírají svou daň, jakkoliv se zdají být pozitivními a neodvratně prospěšnými. Ač je na novém albu mnoho hezkých či podnětných míst, ve finále stejně sklouzne do přílišně monotónních křivek a degraduje tak vyřčené výše. Je to tak trochu boj s vlastními pocity, ve kterém nakonec zvítezí ten kritický, ale přitom naslouchající svému oponentovi.

 

Alcest nahráli album, které udivuje svou provázaností, ale zároveň místy nudí. Nadprůměrnou nahrávku přibržděnou nevzrušivostí a ve stínu předchozí desky. Výsledkem jsou pak mírně rozporuplné pocity, které ale naštěstí nebolí, jsou jen důvodem k zamyšlení. Rozhodně bych album nepřirovnával k vyčpělému materiálu a pokusu o cosi zajímavého Old Silver Key, kde se Neige také prezentoval. Tohle ustrnutí naštěstí jeho domovské kapele ještě nehrozí. Alcest jsou mnohem dále a výše, což na novince potvrzují. Krajina kapely je nadále tou kouzelnou zemí jako v minulosti, jen ta dnešní zastávka v košatých korunách stromů není tak neobyvklá a výrazně k zapamatování jako dřív. O to navštěvovanější se ovšem stává, protože zvědavost je v tomto případě skutečně na místě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 24.10.12 20:51odpovědět

Příjemná deska, lehká jako pírko... libí a moc:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky