Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alcest - Spiritual Instinct

AlcestSpiritual Instinct

Victimer27.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pokorné sny a ranní mlha v normálu kapele sluší. Dát na instinkty, na poctivý bigbít a nic dalšího neřešit.

V první řadě musím podotknout, že nepatřím mezi hrdé uctívače předchozího alba Kodama. To mi z mnoha důvodů nesedlo, ale nehledal bych v tom nic zvláštního. I s Kodama totiž Alcest oběhli hezké kolečko kolem své vlastní osy a dospěli do bodu, že bude nejlepší dát na pudy a držet se při zemi. Na Kodama se přitvrdilo, ale i tak mi přišlo, že se jde na všechno moc zeširoka a ve vrstvách. Spiritual Instinct je v tomto ohledu dál. Přímější a ne tak košatá odpověď na otázku kudy dál. Kudy a jak? Pěkně bez příkras a instinktivně.


Sotva kdy by mě napadlo, že mi ve srovnání s novými Alcest vytanou na mysli naši Heiden. Dřív jsem to měl hozené v opačném gardu. Každopádně čistě náladově mi první dva songy Les jardins de minuit a Protection přijdou dost blízko těm, které je možné slyšet na AKUNVST, případně Dolores. Nemohu si pomoct. Ale konec tmářské obdočky mimo hlavní recenzi. Alcest jsou pořád Alcest. Nemluvil bych úplně tak o přitvrzení, to je po desce jakou je Shelter jasné ve všech ohledech už na Kodama, ale zkusil bych to cestou víry v sebe samotné. Bez dlouhých hledání a zkoušení co dál. Pěkně jednoduše z nitra vlastní duše, vlastních snů i spředených pavučin v rohu pokojíku. Vždycky Alcest!

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/alcest%C3%ADk%202019.jpg


Spiritual Instinct není žádnou šlehou mezi zraky, jako spíš klasikou. I když se zdá, že se na vše jde s větší razancí, tak ta časem sestoupí z vrcholu a dočkáme se znovu Alcest bdělých a zasněných. Čeho si na novince nejvíce cením je sázka na pokoru. A je úplně vedlejší, jestli se deska rozohní a vrčí na nás ze tmy svá black metalem opředená varování, nebo se naopak stáhne do ulity a tiše šeptá. Zraněná a plachá. Novinka je ze všeho nejvíc upřímná deska. Přímočará, tajemná ale otevřená, bez kliček a malých hudebních bludišť. Bez zkoušek a efektů, nebo vlastních pochyb. Spiritual Instinct je čistá esence Alcest.


Svižný začátek určuje celkvou tvář alba, protože i přes lenivější Sapphire v následující L'île des morts se pořád slušně šlape plyn na podlahu. Při tom všem jsou však Alcest pořád plni náladových poletování v prostoru. Těch typicky nostalgických návratů ve stylu útržků z dětských let a cupitání vedle maminky z dob, kdy to byla kočka k pohledání. Bez toho by to ani nešlo. S pouštěním paprsků a celkově křehčí polohou kapely se na to jde opatrně. Tyhle parametry v podstatě splňují jen dvě poslední skladby, přičemž ta titulní je jako jediná na albu víc rozteklá do stran a v podstatě jediná "kodamovitá". Což je vzhledem k její jmenovitě určující roli trochu úsměvný postřeh. A Le miroir? To je čistá balada, která v rámci sledu alba prostě musela přijít. Jinak by hrozilo, že bychom měli k dispozici až moc na kost ohlodané Alcest, a to by se možná ani neslušelo. Takové si dáme třeba až příště...

 


Novinku Spiritual Instinct vidím v rámci trasy, kterou Alcest ušli, zavěšenou hezky vysoko. Určitě nad Kodama a nad Shelter a řekl bych, že i nad Les voyages de l'âme. Tedy vedle prvních dvou alb, těch málem posvátných. A nečiní mi to zrovna velký problém. Není to totiž problém, ale radost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 29.11.19 7:55odpovědět

Ano, jsou to Alcest ohlodaní na kost. Čertvíproč jsou ty často triviální riffy tak mocně přitažlivé. Zřejmě ukázka síly v jednoduchosti. Taky to bude citlivým mixem a úžasně funkční rytmikou - basa a škopky to tady válcují. Pořád se vracím a už neobjevuji, jen usr(k)ávám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky