Recenze: Aleš Brichta Project

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Aleš Brichta ProjectAnebo taky datel

Bhut13.8.2015

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC, Enermax AeroOdio

VERDIKT: Tohle není vtip, tohle je skutečně další řadové album myšlené s největší pravděpodobností naprosto vážně a seriozně. A stejným způsobem se na něj nyní pokusím nahlédnout a dopátrat se důvodů, proč je takové, jaké je.

Tak předně trochu nostalgické historie a osvětlení toho, proč zrovna Brichta a proč zrovna já.

Nebojím se přiznat, že jsem rostl na českém big beatu, heavy metalu a obecně na snadněji přijatelných odnožích kytarové hudby. Svého času jsem tak měl velice blízko k tvorbě Aleše Brichty, zejména když ještě zpíval a skládal pro Arakain. To je kapela, ať chceme nebo ne, zásadní pro českou scénu. Pro někoho sice končí i začíná albem Schizofrenie, další dokážou vstřebat i parádní díla jako Apage Satanas, Farao a další. Osobně mám třeba hodně v oblibě výroční kompilaci 15 vol.1, kde je řada starých předtím nevydaných skladeb. Odtud totiž nikdy nebylo daleko k Alešově sólové tvorbě. Ta byla v té době, nebojím se říct, na velmi slušné úrovni a právě jeho první alba toho jsou dobrým důkazem. Desky jako Růže pro Algernon, Hledač pokladů a Ráno ve dveřích armády spásy jsou dle mého povedené kousky. Na druhou stranu některé obsahují vatu, třeba posledně jmenovaná má až příliš mnoho a nepříliš povedených coververzí. Jenže jak Arakain, tak Brichta sólově postavili několik svých hitů právě na předělávkách. V Arakainu můžeme jmenovat právě Slečnu Závist z alba Legendy, u Brichty to je zas Dívka s perlami ve vlasech z debutu. Kdybych si měl vybrat nejoblíbenější desku, byla by to právě ta o Hledači pokladů. Poté přišel rok 2000 a s ním i Brichtovo pozvolna vyhasínající skladatelství a ruku v ruce i můj nezájem o jeho tvorbu obecně. S Arakainem vydal podivnost jménem Forrest Gump, sbírku vykopávek Archeology a násldně definitivně ze souboru odchází. V soukromé dráze zas kolísá s deskami American Bull a Anděl posledního soudu a taky ještě pokus/omyl Legendy 2. Pak vzniká další podivný projekt ABBand, který funguje nějakých pět let. Nějaké protloukání šoubyznysem a teď je tu něco, co si říká Aleš Brichta Project a předkládá ještě divněji znějící titul Anebo taky datel.

Předešlým odstavcem jsem chtěl hlavně zavzpomínat na časy, kdy to Alešovi sólově šlapalo naprosto parádně. Objevil zpěvačku Pavlu Kapitánovou, které dával dostatečný prostor a musím říct, že její hlas mě vážně bavil. Texty občas zakulhaly, ale jinak byly fajn. Nějaký ten úlet šlo přehlédnout a přeskočit. I dnes musím přiznat, že ačkoliv si tyhle nahrávky pustím jen velmi zřídka, nemám k nim prakticky větších výhrad. Odchovaly mne v určitém stádiu vývoje hudebního vkusu a za to jim prostě patří vděk. A možná právě kvůli té nostalgii a prakticky vytěsnění jména Aleš Brichta z přehrávače i mysli, jsem se rozhodl poohlédnout se po tom, jak mu to jde dnes. Samostatně, bez Arakainu a po dlouhých letech.

Pravým impulsem bylo také grafické zpracování hlavní strany obálky nové desky. Obávám se, že podobný motiv by horko těžko obstál i na hudební zvrácenosti Maxim Turbulenc nebo obskurní kompilaci Čágo belo šílenci. To jako vážně šel tenhle tvrďácky vystrojený opeřenec se vztyčeným prostředníkem na pulty obchodů? Vysvětlením obalu snad má být fráze Anebo taky datel? Zbláznil se Aleš Brichta a už opravdu neví, jak na sebe upozornit víc? A co na to Jan Tleskač?

Ale dost bylo dojmů z absolutně nepovedené grafiky, přichází muzika samotná. Zprvu se na mne vyvalí mocná hradba tvrdšího metálku. Říkám si, že tohle mi k Alešovi nějak neštymuje - nejde zase o nějaký uploaderský fejk? Ale po chvilce už přichází zpěvákova vteřina a ten hlas skutečně poznávám. Ale co to? Už to není takový příjemný rockerský a úderný vokál. Najednou slyším chrchlák vypitého rockera, který už nedává táhlé tóny a výdrž v těchto místech dohání jak může. Fakt, že Aleš chlastá, je obecně znám, ostatně když jednoho léta hrál v Kašperkách na minifesťáčku, demoloval hotel. Osobně zastávám názor, že když něco kdokoli čistě nevyzpívá a snaží se zastřít plynulost a výdrž svého hlasu, není to dobře. Chápu, že věkem se prostě barva hlasu mění, jenže tady je jasně znát, že to už prostě není ono. Nebylo by od věci zklidnit, zachovat chladnou hlavu a napsat songy dospělejšího charakteru a pomalejšího střihu, třeba nějakej fajn blues rock, protože Alešovi podobné věci prostě sedí a jeho současné vyznění má právě spíše vypravěčský ráz. Jenže to by se nesmělo zpívat o blbostech tipu Slunečníky do deště, Bitva s osudem, Kopytem sem, kopytem tam a už vůbec nechci zmiňovat titulní věc. Tady texty neladí a občas mi uniká pointa, nehledě na styl rýmování, který by zvládl možná i lépe kdejaký školák. Však si počtěte ZDE. Za všechny předkládám drobnou ukázku.

Takhle prej musím, Tak ať si to zkusím
Jinak to nejde, Anebo taky datel
Prádelní šňůra, Dejte mi bůra
Jinak to nejde, Anebo taky datel

Když se zaměřím na hudbu, můžu samozřejmě přitakat, že jde v některých případech o slušnej nářez. Jenže tohle tvrzení bych použil v případě, že bych nevystrčil nos dál, než kam sahá znalost typickýho českýho agrometaláka obrážejícího lokální zábavy s nepřeberným výběrem revivalů. Jenže vítr fouká možná úplně odjinud. Aleš je i po letech stále na ostří nože s Jirkou Urbanem, tedy aktuálním tahounem Arakainu. Stejně tak jistě chová nevraživost vůči úspěchu kapely Dymytry, kterou zase táhne Urban mladší. Možná tušíte, jak zní současná tvorba obou zmíněných skupin. Je jednoduše módní a prvoplánová, s jasným útokem na dobrou zapamatovatelnost a první signální. Je obecně tvrdá, přičemž ona tvrdost jede podle nejstarších šablon osmdesátých let, ale o no to prostě funguje, tak co. A přesně takhle nějak zní i současný Aleš Brichta Project. Že by snaha dohonit vlak svých někdejších kolegů? Zalíbit se znovu těm, které v průběhu posledních let de facto ztratil? Hudba tím pádem nezní vůbec přirozeně a přijde mi, že některé pasáže jsou až vynucené a poměrně jednoduše předvídatelné. To přece člověk s více jak třicetiletou kariérou nemá zapotřebí, nebo se pletu?

Když to všechno shrnu, velice snadno zjistím, že deska Anebo taky datel je velmi, ale velmi zoufalá. Ať už jde o její vzhled, náplň hudební i textovou. Je to šmátrání ve tmě, snaha najít vypínač a posléze si rozsvítit cestu. Ale takhle to fungovalo možná v době, kdy záplava nahrávek nebyla tak enormní jako dnes. Tehdy se prohřešky odpouštěly snadno, přešlapy se snadno ukrývaly za záměry. Osobně ale cítím, že teď přišel čas si vážně říct, jestli něco takového má vážně cenu a smysl. Jako někdejší fanoušek Alešovy tvorby ctím jeho práci a mám k ní nemalý respekt, jenže tohle už je vážně moc. Tady opravdu důrazně platí věta, že "tudy cesta nevede". Pevně věřím, že český fanoušek ještě má vkus a dokáže samovolně zjistit, že kvalita se opravdu neskrývá v odbytém vývaru klišovitosti a fádnosti. Jenže slyšel jsem třeba poslední desku Kreyson a taky jsem slyšel nekritickou chválu toho alba, takže počítejme se vším. Já říkám, zcela upřímně, tohle dílo je celé špatně. 5 % dávám proto, že níž už máme jen nulu.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

dizzymight / 15.9.18 20:33odpovědět

Není to žádné hity nabité album jako první Alešovi sólovky, ale po trochu slabším albu Údolí Sviní je to rozhodně zatím nejlepší album od alba Deratizer. Nevadí mi být "českej buránek",protože Aleš Brichta je jeden z nejlepších českých zpěváků a pro mě je nejlepší. A že texty neladí? To se dá říct i o spousta jiných slavnějsích kapelách... Každý si v tom může představit cokoliv chce a přizpůsobit si to k obrazu svému.

jaryn / 6.4.17 11:26odpovědět

Rovnou napište že nesnášíte Brichtu a ten zbytek okolo je pak zbytečný :-) Vaše podsouvané domněnky ohledně vztahů mezi kapelami či lidmi v nich jsou bulvár a do recenze nepatří. Album sice není perfektní, ale naší velmi chudé metalové scéně to odpad rozhodně není.

Kain / 24.9.15 20:12odpovědět

Koukám že to tady ty neúspěšný "muzikanti" pěkně rozjížděj.Jednoho takovýho znám.Na nikom nenechá nit suchou ale sám má 1 koncert měsíčně pro 5 lidí.Zajímalo by mě kde berete tu jistotu že vy to víte nejlíp.Na jaký škole se učí na kritika?Asi to bude tak že kritizovat umí každej blb co ušetřil na klávesnici ale něco udělat nahrát vyrobit už asi těžko.Nejsem fanda Brichty.Spíš opačnýho břehu tedy Arakainu.Ale deska rozhodně tak špatná není.Mě by zajímalo co autor této recenze vyprodukoval aby to mělo aspoň takový úspěch jako datel.Jinak je to jen nejrozšířenější česká vlastnost a to je závist.A teď do mě rádoby odborníků na hudbu.

Martin72 / 1.9.15 21:28odpovědět

Vynechejme to ošklivé slovo kritik. Mně se nová deska líbí a napsaná recenze je k Alešovy hodně tvrdá, ale je to pořád názor jednoho človíčka... Pravdou je, ze pokus o navození ducha starých časů se povedl (pro mě) jen z 75% ale i to je po těch letech slušné. Jedinou chybou se může zdát reakce pana Brichty - já na jeho místě bych se jen pousmál a nezasahoval do podobných úvah či hodnocení neznámích človíčků...

One Eye / 26.8.15 12:58odpovědět

Ty texty jsou vážně perla. I zpěv. Kdyby to byl debut nějaké okresní kapely řeknu OK. Ale od Brichty jsem takovou srajdu nečekal.

Mirek M / 23.8.15 10:07odpovědět

Musím se přiznat, že jsem se u téhle diskuze málem potrhal smíchy. Pan Brichta je rozený komediant. Zkomolenej Schuldinger, údajný vlivy Slayer a Death nebo zcela absurdní hláška "věř mi, že i svoje věci hodnotím dost objektivně", to mě fakt totálně položilo. "Datel" je prostě přízemní nápadůprostej archaickej českej zábavovej bigbítek, kterej by metr od našich hranic brali spíš jako podivnou kuriozitu. Tohle zkrátka nikdo jinej než českej buránek neposlouchá. A to není urážka, ale zkrátka holý fakt. Nechápu, o čem se tu diskutuje...

Lukáš / 21.8.15 19:51odpovědět

Pepa Vojtek na jednom dvd mluví o "zasranejch kritikách od zasranejch kritiků". A má pravdu. Aleš je legenda. Kdo je tenhle pisálek mě snad ani nezajímá, kamarádi bychom nebyli :-)

Mirek M / 23.8.15 10:52odpovědět

Tak hlavně že víme, co na to náš kulturní velikán Pepa Vojtek, to úplně mění pohled na věc :D

Sanchez / 19.8.15 23:19odpovědět

Nevím, Brichta jen brání svoje dítě. Je pravda, že možná zbytečně, dítě je zralý a má na to být samostatný :-)

Honza / 20.8.15 8:05odpovědět

Také nechápu ten odboj. Deska je venku a veličina jako AB nemusí nic obhajovat.

Hey kritik / 19.8.15 8:12odpovědět

"Nejsme na kolenou z nich fakt nejsme zlomený Nejsme na kolenou my se z nich nevosypem" Po přečtení diskuze už skoro nevěřim, že tenhle text Brichta někdy napsal...

GF666 / 18.8.15 19:17odpovědět

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Aleš Brichta / 18.8.15 17:53odpovědět

Pokud ještě smím, mohu autora recenze požádat o stylové zařazení skladby "Hlad". Už jsem starší člověk a tak ty stylové rozdíly moc nepobírám. Za mě to byl rock, metal, blues, country, jazz atd. a ty odborné nuance nám zůstávaly utajeny, respektive nám byly ukradené.

Milan "Bhut" Snopek / 19.8.15 9:18odpovědět

Utajeny? Proč se tedy první album Arakainu jmenuje Thrash The Trash? A proč se v Antikristovi ze Schizofrenie zpívá "Thrash, black, punk anebo hardcore..." Zdá se mi, že povědomí o nějakých žánrových škatulkách bylo už tehdy, tedy na přelomu let 80/90. A Hlad je pro mě heavy metal, stejně jako zbytek desky.

Aleš Brichta / 18.8.15 15:10odpovědět

Souhlas a já to i beru. Ale věř mi, že i svoje věci hodnotím dost objektivně a když myslím, že něco moc nevyšlo, tak to i rovnou řeknu (viz třeba S.O.S.). Proto už mi tohle přišlo nespravedlivý. Chudák Datel. A jako normální člověk si osobuji právo napsat svůj příspěvek, stejně jako ostatní.Tečka.

Jarda / 18.8.15 15:29odpovědět

No sebereflexe nerovná se objektivita, ale to je jedno. Právo vyjádřit se jistě máš, ale pak se nediv, že to zní jako obyčejnej řev potrefený husy.

Martin / 18.8.15 14:53odpovědět

Hudebně mi to nepřijde úplně špatný, ale ten zpěv je naprosto příšernej. A to mam Brichtu hodně rád!

Mára / 18.8.15 14:35odpovědět

Dotaz k hlasování. Máme hodnotit album, nebo recenzi? No a k desce. Ať jí pustím komukoliv (příznivcům hard and heavy), vždy slyším nadšení nad tím, jak ABP skladby skvěle našlápli a hlavně, jaký má deska zvuk... Z toho mi vyplývá, že recenzent poslouchá něco jako Kryštov, či Mandrage a pak chápu, že ho Datel nenadchl......

Jarda / 18.8.15 14:44odpovědět

Kupříkladu já poslouchám i mnohem tvrdší věci, přesto se mi ta deska taky nelíbí.

Baron / 19.8.15 16:52odpovědět

Mára, naprostý souhlas :)

Karloss / 18.8.15 14:22odpovědět

Jarda to trefil přesně. Kdyby autor recenze napsal, jak je nvoý "dílo" Brichtovo boží, tak nevadí, že recenzent neumí ani notu a nenatočil kromě piva nic. Ale když se kritizuje, musí už něco dokázat. Navíc mimo nízkého hodnocení je recka vcelku slušná a milá. Taky nerozumím tomu, jestli má Aleš Brichta zapotřebí shazovat se psaním komentářů na bezvýznamném webzinu. Možná to jen dokazuje, že potrefená husa vždycky řve nejhlasittěji.

Milan "Bhut" Snopek / 18.8.15 12:24odpovědět

Zdravím všechny fanoušky ABP! Děkuji všem upřímně za jejich kritiku, přijímám a toleruji vaše názory. Můj znáte z recenze a bohužel se nemění. Na některé otázky odpovídá už samotný článek. Na jiné je odpověď jednodušší, než se zdá. Takže: Slayer a Death slyším u zcela odlišných kapel, než je tuzemský heavy, hard rock. // T Production vyplivl internet, originálku skutečně nevlastním, jelikož nejsem členem řádu flagelantů // Píseň Hey Kritik nebo Amadeus jen vypovídá o neschopnosti přežít existenci jiného, než vlastního názoru // 5% byl záměr k zamyšlení // Nagynys: nadáváš taky na politiku? // ZB.H.: přiznávám, že nikdo. Možná mi něco uniklo, ale odkdy má politika vliv na webziny? Přeji vám spoustu životních úspěchů s nekritickým pohledem na svět :)

Aleš Brichta / 18.8.15 13:27odpovědět

Auvajs. Chápu, že přiznat si, že člověk přestřelil a něco přehnal je nepříjemné. Ale mám pro tebe smutnou zprávu. Nám se to přesně takhle líbí a já kantilénu zpívat nechci a nebudu, ani ječet jako Laco. Budu si prostě chrochtat po svém, protože mi to tak vyhovuje. Mimochodem ty neznáš Woodyho Woodpeckera, že ti tak vadí obal? Kdyby se album mělo jmenovat Enola Gay, jak se před víc než rokem plánovalo, měl jsem od Pepy Kestlera připravený obrázek bombardéru nad Hirošimou na pozadí atomového výbuchu. Dost drsnej, ale věci mají prostě korespondovat. Zkus si tipnout, co za obal mi u Warnerů neprošlo, když se album Tria mělo původně jmenovat Kriploid :-) Amíci to prostě neschválili.

Jarda / 18.8.15 14:41odpovědět

Aleši, Aleši. Nechceš-li slyšet negativa na tvoje počiny, zpívej jenom příbuzným. Že se ti to, jak to děláš, líbí? V pořádku. Nemusíš ale brečet, když to někdo jiný považuje za bahno. A věř tomu, že nás je dost a to navzdory tomu, jaké názory se dostanou až k tobě. Zrovna jako tě někteří žerou hlava nehlava, jsou i tací, kteří tě postupem času prostě přestali snášet. Podle mě je to úplně normální recenze, kterou však minulo hodnocení z nostalgie. Spousta lidí (a tomu věř) tvoji současnou tvorbu hodnotí pozitivně jenom kvůli tomu, že jsi Aleš Brichta. Prostě si to naivně namlouvají tak dlouho, až tomu nakonec sami začnou věřit. I když budou tvrdit opak, prostě dávají na značku. Recenzent sere na konvence a to je celý. Nelibí se mu to a tečka.

ZB.H. / 18.8.15 11:50odpovědět

Ty vole, přiznej barvu, kdo z politiků ti nasypal do kapes za tuto špínu ??? To je recenze na blití...

Nagynys / 18.8.15 11:23odpovědět

Když už tady píšeš takový bláboli, tak by si sám mohl vydat něco, když víš jak se dílá teda správě dělají. Jak říkám já, Kritik je člověk, který nikdy nic sám nedokázal, ale jen druhým závadí.

Jarda / 18.8.15 14:11odpovědět

Nepovídej... Kdyby recenzent kladně zhodnotil něco, co se tobě líbí, to by bylo úplně něco jiného, co? To by nevadilo, že nic nedokázal, že? Ty si taky přeci hodnotíš muziku, kterou posloucháš a nic jsi nedokázal, tak v čem je rozdíl? Že by to byla pouhá závist, že tvůj názor nemá vůbec žádnou váhu?

160 / 18.8.15 8:32odpovědět

Recenzent ? Škoda mluvit...

Petr / 18.8.15 8:21odpovědět

Death a Slayer :)

Zbynek / 17.8.15 22:23odpovědět

T recenze je dost tvrda, az zbytecne. Z ukazek bych si urcite nasel par zajimavych veci. S cim ovsem souhlasim je, ze Ales se snazi furt napasovat svuj hlas do poloh, na ktere uz nema. Kamufluje se to sbory jinych hlasu, ale prijde mi to neprirozene. Texty jsou opravdu o uroven niz, nez perly typu Kolonie termitu, Ram krivejch zrcadel a dalsi basnicke kousky. No a v neposledni rade stylova nevyvazenost... Tezko pak udrzet nejakeho fanouska... Pozitiva - Ales neco vytvoril. Nekomu se to libi, jinemu ne, ale je to kreativita. Verim, ze to neni Alesovo posledni slovo.

Inkvizitorr666 / 17.8.15 20:37odpovědět

5% dáváš, protože níž je jen nula??? Já ti dávám tu nulu za ten blábol, co si tu napsal.

mot / 17.8.15 20:25odpovědět

Album sice nedosahuje chytlavosti a kouzla brichtovského Arakainu, něco mu do něj chybí, ale nevidím to vůbec zle. Zpěv mě naopak s výjimkou titulní skladby velmi příjemně překvapil (možná díky tomu, že Aleš teď koncertuje s rozumem), atmosféra se blíží Schizofrenii, byť, jak už jsem psal na začátku, tomu něco málo chybí. Když už se autor článku pustil do srovnání s Dymytry a vyloženě nudným a bezpohlavním Arakainem, tak já tohle Alešovo album stavím mnohem výše.

Libor Votava / 17.8.15 20:06odpovědět

Já bych toto album tak černě neviděl pane kritik,je to součást Alešovo vývoje a nářez celkem slušnej

Martin / 17.8.15 19:44odpovědět

Proč sem si ihned po přečtení recenze vybavil písničku Hey kritik?!

Inkvizitorr666 / 17.8.15 20:40odpovědět

Já si zas vybavil "možná děláš v kulturní komisi, takovej formát, to už je silná zbraň..."

Ahoj / 17.8.15 19:24odpovědět

Slyšela jsem jen titulní skladbu, ale to mi asi stačilo, na víc nemám sílu. S autorem se tedy, alespoň co se názoru na titulní skladbu, obal a současný zvuk Alešova hlasu musím ztotožnit, stejně jako s nostalgií a kladným vztahem k jeho minulé tvorbě ( vidím to prakticky stejně jako autor ) Ohledně rivality k JU st. a Arakainu naprosto souhlas, u Dymtyry to až tak vážné nebude. Snaha o podobný styl, to ale ano. A skutečně by Alešovi daleko více sedělo něco pomalejšího, něco co by mu sedlo k současné barvě hlasu a jeho hlasovým možnostem.

Baron / 17.8.15 19:23odpovědět

Řekl bych, že deska uřcitě zoufalá není, narozdíl od autora recenze.....

jan2001 / 17.8.15 19:15odpovědět

Tuhle recenzi psal asi nejaky spatne slysici clovek, ktery neumi ocenit kvalitu. Album je velmi povedene.Vznik nazvu Ales vysvetlil dva mesice pred vydanim. Texty jsou velice zdarile, az na titulni song Anebo taky datel, ktery je trochu jednodusi. Song Hlad je prvotridni. Pisnicku takove kvality jsem dlouho neslysel(z ceske tvorby). Obal alba je trochu odlehceny, ale povedeny... Prekvapil me autoruv nazor na vztah Alese k Dymytry a J. Urbanovi ml. , Ales loni v nejakem rozhovoru rikal, ze za jizdy autem si rad poslechne Dymytry a navic J. Urban hral pred par rokama v Alesovim Abbandu. Mne je sice jenom 14 roku, ale rock a metal poslouchám od deseti roku, takze si myslim, ze alespon trochu uz o tom mohu vedet.....

Aleš Brichta / 17.8.15 17:51odpovědět

A ještě drobnost. Kde jste sebral ten label T production? Měl jste to album vůbec v ruce?

Baron / 17.8.15 19:33odpovědět

Zdroj: mp3 (320 kbps) Posloucháno na: PC Takže mám pocit že určitě ne. Navíc recenzovat rockmetalové album ze zkresleného MP3 formátu, já tu dnešní dobu přestávám opravdu chápat..........

Aleš Brichta / 17.8.15 17:49odpovědět

Ehm pane recenzente, marně vzpomínám jestli se známe nebo co jsem vám provedl, ale takovouhle stírku jsem snad ještě nezažil. Já váš názor nesdílím a podle ohlasů naštěstí nejsem sám. Mimochodem tvorbu dnešního Arakainu nesleduju, ale zrovna Dymytry mám hodně rád a jsme kamarádi. Přeju víc poslechů. Třeba tam objevíte i ty náznaky Slayer nebo Death, které ve skladbách našich kytaristů cítím já.

Jirka D. / 17.8.15 20:35odpovědět

V tomhle hledat náznaky Slayer nebo Death? Jakože jsem už slyšel spoustu hovadin, ale tohle teda vede...

Aleš Brichta / 17.8.15 21:03odpovědět

Nesouhlasím. Třeba instrumentální pasáže v písničce "Hlad " je Schuldinger jak vystřiženej.

Lubo / 18.8.15 9:10odpovědět

Prej "Schuldinger". :DD

--eR-- / 13.8.15 8:11odpovědět

...naprosto SKVĚLÁ recenze, pane kolego. :-)

ALBUM INFO

Label:T Production
Vydáno:Červen 2015
Žánr:heavy metal, hard rock

Aleš Brichta - zpěv

David Vaněk – kytara
Zbyněk Haase – kytara
Lukáš „Warüz“ Varaja – baskytara
Roman Haase – bicí

Hosté:
Zdeněk Vlč – klávesy
Ota Hereš – sbory
Eliška Erlichová – sbory

1. Kopytem sem,kopytem tam
2. Ve jménu krále
3. Na co se ptáš
4. Mohyly v písku
5. Bitva s osudem
6. Páteční půlnoc
7. Hlad
8. Cyber
9. Slunečníky do deště
10. Kousek nebe
11. Anebo taky datel