Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alice In Chains - Black Gives Way to Blue

Alice In ChainsBlack Gives Way to Blue

Michal Z19.5.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Grunge není mrtev. Skutečným rytířům, hodných tohoto řádu, chvíli trvalo, než vyjeli ze své pověstné hory, aby zasáhli v dobách nejtěžších. Vynikající album po všech stránkách.

Layne, můžeš začít odpočívat naplno. Tvůj odkaz žije nadále a tvá památka bude s láskou udržována. Nyní už nechej svoji, chemií zdrancovanou duši odpočívat ve věčném klidném přítmí. Po čtrnácti letech je možno s jistotou říci, že Alice In Chains jsou v plné síle zpět. Svůj motor nahazovali do otáček obezřetně, jako restaurátoři dlouho rezivějících plechových skvostů. Nový pěvec DuVall doplňuje hibernující čtyřválec. Náhrada to jest velmi citlivá, s potřebnou patinou, hodící se pro tři přeživší válce, zdemolované po nárazu do syntetické bariéry. William přináší to, co trpělivá mravenčí práce renovátora veteránů. Nová kvalitní součást dokáže rozjet zahálející koráb na smetišti vzpomínek. Navázat na dávnou linii se podařilo s přesností neurochirurga a rozvahou chladného válečného stratéga. Majestátnost s temnou hloubkou a depresivní aurou se daří navodit spolehlivě. Možnost dostat se v čase zpět nabízí comebacková, meziprostorová nahrávka „Black Gives Way To Blue“.

 

Album se nahrávalo ve studiu 606, patřící Davu Grohlovi, který o toto nahrávání velmi stál. Židli producenta zasedl renomovaný Nick Raskulinecz. Mocná kompoziční ruka Jerryho Cantrella vedla k vytvoření nejkytarovější desky v historii Alice In Chains. Kytary se popínavě vinou po celém vašem těle nepozorovaně, až vám vniknou do mozku, odkud už je nevypudíte ani prastarou nirvánou, či návštěvou zapomenuté zvukové zahrady. Skladby jako třeba úvodní „All Secrets Known“ znějí velmi uvolněně a provzdušněně, přesto jakási tíživá aura pod podlahou vás totálně obejme a vtáhne hypnoticky do sebe.

 

První dvojblok skladeb se veze především v tónině dávných praotců metalové zádumčivosti - Black Sabbath. Cantrell dokáže tahat tíživé a těžké riffy, jako je život obyčejného člověka v rozkládajícím se „kapitalistickému“ systému, uměle injektovaném rozličnými dotacemi, jemuž dochází dech a úvahy o nastolení nového zřízení nabývají na aktuálnosti. Vyčarované melodie třeba v „Check My Brain“ jsou nadčasové a probouzí hypnoticky vaši lásku k rozbořenému, polozapomenutému grungi. Naopak „Last Of My Kind“ dokáže ve vypjatějších momentech nakopat zadky všem pochybovačům a vyčistit jim hlavy náramně klenutými čerstvými sóly. Jako by mimozemská cirkulárka přeřezávala jednu planetu vedle druhé. Po bezelstném, vysoce precizním vytahování hřebů z rakví v kryptě grunge, přichází první nadějnější slunnější melodie „Your Decision“. Vyplaví vaše vzpomínky na dětství, kdy vám pramatka mazala čerstvý hutný poctivý chléb máslem a medem bez sajrajtů. Tak jemně a uvolněně se skladba vine, jako ony ingredience pod letními paprsky. Etalonová ukázka, že balady lze dělat vkusně, bez vzniku nechutenství a pachuti. Nádherná skladba, pohlazení od blízkého, návštěva starých dobrých přátel, spojená s harmonickou pitkou neodolatelně aromatických silných drinků, stvořených s láskou k darům přírody a potem.

 

„A Looking In View“ – další zdobně vytesaný, monumentální, hraniční grunge kámen! Více slov netřeba plácati. Jedna temnější atmosféra je překrývaná druhou. Skladba mnoha tváří plná dynamiky a střídání výrazových prostředků, bohatost rytmická i vokální je značně nadstandardní. Alice In Chains jsou mistři nálad a vědí, že temné hřmení vynikne lépe v kontrastu s méně hlučnými okamžiky. „When The Sun Rose Again“ jest příjemným akustickým odpočatím si od depresivních nálad a působí osvěživě před dalšími příboji. Tyto jsou ryze klidné leč přetěžké, evokující svojí lehkostí jiný typ hudby, než ve skutečnosti posloucháte, dokud vše nepřeořou hluboké kytarové brázdy „Acid Bubble“. Koncové zátiší alba se točí především v klidové rovině, plné upřímných výpovědí a opravdových nálad. Nikam se nepospíchá, sází se na naléhavost výpovědi, což jde kapele na výtečnou. Nit vinoucí se z daleké minulosti Alice In Chains nepřetrhli, ani ji neobarvili na modernější odstín. Titulka uzavírající album „Black Gives Way To Blue“ je věnovaná památce Laynea Staleyho. Tklivá osobní rozlučka, kterou podpořil svým příspěvkem návštěvník Elton John na klavír. Sbohem Layne, vítám nové Alice In Chains, kteří svým počinem opodstatnili své současné bytí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky