Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alice Phoebe Lou - Orbit

Alice Phoebe LouOrbit

Symptom31.8.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Jednou, až opadne pěna dní, počítat se bude jen to, co zůstane. Proto si pro Alici, která není žádný slabingr, připravte všech deset, ať se dopočítáte...

Delší půlhodinka debutního alba Orbit (2016) je kolekcí skladeb, které vznikly na základě početných kolaborací a je důvodem mého silného bažení po dalším materiálu, na kterém Alice Phoebe Lou dělá právě v těchto dnech. Ačkoli se jedná o sólovou desku mladé zpěvačky a skladatelky, důležitou roli sehrála všestrannost a hudební vhled nadaného německého instrumentalisty Mattea Pavesiho. Svůdně sladký a téměř po okraj plný pohár alternativy vám do hlavy nalije mladá Australanka, co si dláždí přímou cestu k věhlasu dobrou hudbou, excesy a obezličky přenechává nepotřebným.

 

Girl On An Island otevírá album lehkou notou akustické kytary a hned zkraje vím, že s touhle deskou mi bude dobře. David Gilmour by se zaradoval, kdyby věděl, jak odkaz jeho sólové kariéry žije. Úvodní úhoz do nylonové struny dál roste doslova po floydovském způsobu. Sociální baladu Society řadím k nejpovedenějším momentům alba, kdy rafinovaný minimalismus ve spojení s obrazy videoklipu uvolňuje silnou dávku emocí. Skutečně výborná umělecká macha. Start druhé poloviny třetí Red nápadně připomíná Damiena Rice, jak atmosférou, tak prací s hlasem a frázováním. Take Flight vrství na klavírní základ další nástroje způsobem, který jakoby zpomaloval čas. Začátek pětky Haruki stvrzuje hlasové nadání Alice Phobe Lou, který za doprovodu akustické kytary dobře vyniká. Závěr Walking In The Garden  podtrhuje jazzová trumpeta a rytmický záchvěv á la Hidden Orchestra. Žánrový rozptyl dokazuje i Amsterdam a naděluje zdánlivou monotónnost, jakoby hrál sám post-moderní klavírista Goldmund.

 

Něco už jsem slyšel a nenechám se jen tak zaskočit, ale titulní skladba Orbit mě přistihla doslova v nedbalkách... Čistá magie, při které mé myšlenky bloudí u finských přátel lesa Hexvessel. Pro mě osobně je to vrchol alba, opojný kus, který vás vystřelí až někam za oběžnou dráhu. Táhnoucí se zvuky kytary v poslední The City Sleeps vkusně uzavírají procházku jiným světem, cestu, která se započala v Austrálii a svého naplnění se dočkala v německém Berlíně, který nadějným umělcům přeje a pulzuje v notách napříč skladbami.

 

I po tolika posleších mě Alice Phoebe Lou stále ohromuje svým hlasovým témbrem, který jakoby nepasoval k její tělesné konstituci. Hlas má jen lehce zastřený, plný a výborně zvládnutý ve všech úrovních, které nechá zaznívat v často až strhující symbióze s hudbou. Dřímá v ní spíše klidná síla než rtuťovitost, takže temperamentnější povahy se jistě semknou do opozice. Nástrojová paleta sice je předzvěstí pestrosti a svou početností by snesla srovnání s postavami na orloji, ale dynamická překvapení ponechává v ústraní. Proměny se odehrávají na jemnější úrovni v ploše celého alba a stejně jako všechny cesty vedou do Říma, tak zde jsou všechny skladby korunovány úspěchem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 17.10.17 10:00

Patrně ti unikl základní princip našeho zinu a troufám si tvrdit, že i celé řady dalších. Tento web totiž tvoří fanoušci a tím pádem si každý vybírá k sepsání to, co ho baví. Nemá přece smysl, abychom psali celou kytarovou scénu nebo snad i popovou, hip-hopovou atd. Třeba zmíněný Sabaton taky neposlouchám, ale proč bych na ně měl psát negativní recenzi? Něco strhat a totálně odvrhnout dovede každej a zabírat se něčím takovým je ubíjející i pro pisatele, tak proč ta tortura? To, že je někdo v pohodě má vliv tak na 5% v hodnocení, které dávám (když už se to tam promítne). Jinak to moc neřeším. Nevím, jak dlouho jsi pravidelnou čtenářkou, ale všechny recenze rozhodně pozitivní nemám, stačí trochu zalovit. Moje hodnocení má pak pro tebe takovou váhu, jakou budeš chtít. Když se neshodneš s mým vkusem, pak je jasné, že téměř žádnou. Ale věřím, že zde jsou čtenáři, kteří se dokážou v tom, co píšu najít a podle toho si třeba i něco poslechnout. Názory nikomu dogmaticky necpu a když se neshodneme - nemám s tím problém. Stejně jako mi nevadí, že ty považuješ Myrkur za sračku, já v tom vidím lepší průměr, jiní zas desku za plný počet, tak to prostě je.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky