Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alkuharmonian Kantaja - Shadowy Peripherals

Alkuharmonian KantajaShadowy Peripherals

Victimer25.1.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Alkuharmonian Kantaja jako nová odpověď na otázku, kam se poděla stará dobrá metalová avantgarda.

Ten, kdo nese původní harmonii, tak by se dal volně přeložit název nové finské kapely Alkuharmonian Kantaja. Trojice, kterou vede mistr strun a vokálu J. Usurper, doplňován bubeníkem a parťákem z města Oulu S. Redeemerem, jen o klávesové nástroje se postaral "cizinec" D. Harbinger ze Švýcarska. Kapela představuje novou variantu avantgardního metalu vzešlého z blacku a evokujícího časy kapel Ved Buens Ende, Virus, Dødheimsgard, Fleurety a některých dalších. Blízkost Alkuharmonian Kantaja k Ved Buens Ende je pak to první, co vás zaručeně musí při poslechu debutové placky Shadowy Peripherals napadnout. A není se čemu divit. Pak tu máme čisté vokály, jejich dramatický přednes. Jedna věc je způsob frázování, druhá pak barva hlasu. J. Usurper mi vychází někde mezi Czralem, Garmem a sebou samotným.


Ty zdroje inspirace v původních jménech metalové avantgardy se prostě zákonitě objeví, samy naskočí. Jinak bych ale v tomto ohledu Alkuharmonian Kantaja už dal pokoj a nechal je živit jejich vlastní představu avantgardně metalové dimenze. Na první desce je ostatně dost prostoru na to zjistit, že kapela není žádným revivalem. Jistě, hudební cesta Finů je o následování vzorů, uctivé pokloně jim určené, ale pak už je hlavně o vlastní iniciativě.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/alkuharmonian%20kantaja%20usurper.jpg


Shadowy Peripherals je introspektivní cestou hluboko do hlubin lidské mysli. O hledání a nalezení původní harmonie. Je to hlavně temnota a neustálé pochyby, myšlenkový konfikt, co provází její povahu. A stejně tak charakter alba, kde se mísí hořkost a vztek s vizionářským přístupem. Neustále si se svými myšlenkami pohráváme a pozorujeme jaký dopad mají na naši fyzickou konstituci. Celý život se honíme za něčím, co možná ani není. Na jednu stranu žijeme ve zklámání, které si neseme skrz generace a snažíme se v něm najít pozorumění. Spojit si hladinu uspokojení s životem v moderním světě s primitivními pudy a kořeny v animální přirozenosti. Zkrátka přemýšlíme o existenci a najednou zjistíme, že jen živíme něco, co v sobě už léta nosíme - tu naši původní harmonii. Tak lze v kostce nahlížet na koncept debutové desky Alkuharmonian Kantaja. Ono to má své kouzlo, pěkně se pohrabat ve své hlavě a dostat se o něco dál, než nám dovolí povrchní vnímání.

 


Avantgarda Alkuharmonian Kantaja má své umělecké hodnoty, ale především se pevně drží metalového kopyta. Nedává zapomenout na svůj blackmetalový původ a umí znít velmi nekompromisně. V jejich ražení je to kombinace tvrdého jádra a teatrálnosti, jež z něj povstává a tančí na jeho základech. Hudební svět Finů je zamyšlený, bizarní a strašidelný. Podivné, za divadelní oponou se odehrávající představení, které v sobě mísí krutost a jemné avantgardní vlákna měnící black metal v podivuhodné vyprávění.


Výhrou je bezesporu to, že kapela dokáže být kreativní. Album nabízí slušné množství momentů, které nás zavedou do velmi zajímavých míst. V hlavní roli je jeho atmosféra, plná nástrah a mystifikace. Vedle Usurperových vokálů, kdy máme možnost si vyslechnout v podstatě vše od klenutých chorálů po afektovaný žabí vřískot z bažin, jsou dalším důležitým prvkem alba klávesy. Neukrojí si příliš velký krajíc, ale jsou věrným průvodcem. Mají hororové nastavení, kdy většinou stačí jen z pozadí nakrmit atmosféru jednoduchým zvukem, který rozdmýchá pochybnosti jinak dobráckého prostředí. Alkuharmonian Kantaja nejsou špatná společnost, ale je třeba se mít na pozoru. Tohle není úplně běžné vyprávění. Je ale poutavé a to také díky melodiím, které je kapela schopna z jinak docela hustě zamlžené nátury alba posunout dopředu. Je rozhodně čím se brodit a čím se nechat nalákat, děj desky se pořád proměňuje.

 

 

Ve finále to ale stejně vidím tak, že názory na Shadowy Peripherals budou jen dva. První se dá na hloubkový průzkum a druhý zůstane u asi standardního komentování na téma klonu výrazných veličin metalové avantgardy. Respektovat se musí oba, tohle je pak snaha o řádky nakloněné té první názorové skupině. Osobně jsem rád, že se takto orientovaná kapela po letech objevila a díky tomu, jak se umí v daném žánru pohybovat, nemám obavy o to, že by to byl jen jepičí život. Aspoň v to silně doufám.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky