Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Altar Of Plagues - White Tomb

Altar Of PlaguesWhite Tomb

Sorgh1.12.2011
Zdroj: Mp 3 - 320 kbps
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Záležitost, která neskrývá svůj silný potenciál, ale počkám ještě nějaký rok, než vše uzraje a dokvasí.

Irsko, země plná mystiky, romantiky. A očekávání.

 

Odtud, z městyse Cork, pochází poměrně neznámá sebranka Altar Of Plagues založená roku 2006. Jak vidno, pražádní veteráni scény, ale do letoška růžolící panicové. Zepár nesmělých masturbací doposud vedlo k vydání jednoho dema a dvou EPíček. Až letos se chlapci stali muži a vytvořili debutní produkt. Je tedy třeba zaostřit pohled severozápadně, až tam někam za kanál a zaposlouchat se do jejich iniciačního poselství dospělosti.

 

Tato výpověď má čtvero položek, avšak jen jediná lehce pokulhává pod desetiminutovou stopáží. Jsou to rozmáchlé kompozice, vyprávějící o matce Zemi. Kdo by čekal baladické vybrnkávání či skotačivé kejkle je na omylu. Black metal dekadentního ražení celkem překvapuje, jeho původ bych očekával spíš někde jinde.Ve vzduchu se mísí vůně zvlhlých mechů, nekonečný vítr přináší od moře vůni soli a hned se lépe dýchá... Ač je chladno, dostávám chuť na pár Guinessů.

 

Earth: As a womb - Hned první vál dává na vědomí, že nepůjde o žádnou prasopalnou blamáž, ale že je třeba se ponořit hlouběji do zármutků Všehomíra. Úvodní pasáž lehce evokuje zadumanost Solstafir, a jak čas ubíhá, stále nenacházím pootevřenou branku ven z melancholie. Poměrně nenáročná melodie je postavena zejména na kytarách, které tu uhání s větrem o závod, aby vzápětí seskočili z větrného oře a pocourali se lážoplážo kolem racky pokaděných útesů. Nemohu jinak, ale stále se mi vybavují Solstafir, i když v jednodušší verzi. Za nepříliš zajímavý prvek považuji vokál, který je bez jakéhokoliv trnů či háčků, takže nemá šanci se výrazněji zachytit v lačném  sluchovodu. Běžný průměr.

 

Earth: As a furnace - Druhý kousek začíná klidným závětřím, aby později dalo vyniknout naléhavé výpovědi schizofrenního barda. Hlas má náhle dvě polohy, jeden hlubší a jeden škrékavější murmur, ten je o poznání naléhavější. Poměrně dlouhá věc mající rovných patnáct minut, v podobných intencích jako předchozí majstrštyk.

 

Earth: Through the collapse: Watchers restrained – Po předchozích a navzájem si podobných opusech přichází porucha pozemských systémů avizovaná vemlouvavou rytmikou hnanou výpověďí kontrolorů. Svěží rif zakončující první úsek se zarývá do šedé kůry a těžko ho dostávám ven. Daří se mi to až po pár minutách následujícího skřehotání.

 

Earth: Through the collapse: Gentian truth – Závěrečným kouskem majícím příchuť rzivého zábradlí se s námi Altar Of Plague loučí. Zestárlé včelíny, které již nejsou schopny bzučet nejvyšší možnou rychlostí, mě svým funerálním tempem shazují zpět do hrobu, odkud jsem se celou dobu snažil vylézt. Přez drolící se okraj rovu se mi ovšem daří zahlédnou nádherné hořce, které jsou mi nadějí. Stále to ubíjející tempo, stejný pochod, ale důležité je nepoddat se. Uniknout dupajícím škorním, vzhlédnout výš než je nejbližší pomník a nahlédnout další kapitoly vlastní pouti. Nic nekončí.

 

Vypnu přehrávač a nechávám působit ticho. Rezonance po chvíli odezní a je načase zaostřit pohled do přítomnosti. Byla to pěkná exkurze mezi rašeliništi, kde naštěstí nebylo přemenhirováno. Toto kvartero obelisků splnilo svůj účel dokonale.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky