Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amenra - De Doorn

AmenraDe Doorn

Symptom29.10.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Naprostá nutnost pro skalní fanoušky, pro náhodné kolemjdoucí třeba jen pozoruhodné zastavení.

Těžko soudit, jestli to bude právě letošní novinka, která vás vystřelí z kalhot… Nejnovější a svým způsobem tedy i nejvyspělejší dílo belgické post-hardcore ikony s sebou potenciál na posluchačský úspěch rozhodně přináší. Na půdorysu tři čtvrtě hodiny se odehrává typická show se vším, co k tomu patří – dobrý zvuk, precizní kompozice a instrumentální výkony, jakož i hutná atmosféra.


S odstupem čtyř let od předchozí dlouhohrající nahrávky Mass VI (2017) se mnoho nezměnilo a v pořadí již sedmá řadová deska De Doorn (angl. The Thorn) přináší nové pořádky především v sestavě. Levy Seynaeve pověsil baskytaru na hřebík, odešel do služeb své vlastní kapely Wiegedood a jeho dlouholetý post převzal Tim De Gieter. Posilu za mikrofonem vzala na svá bedra Caro Tanghe dobře známá ze spřízněných Oathbreaker a bez zbytečného krasořečení se sluší říct, že odvedla dobrou práci.


Amenra nikdy nikam nespěchala a rychlost vždy bohatě kompenzovala mohutným zvukem. Letos bohužel chybí švih, který se nezapomenutelně podepsal zejména na desce Mass IIII (2008). Na ten si krátce zavzpomínáme v závěru úvodní skladby Ogentroost, tam je esence kapely skryta v každé notě. V čem nahrávka paradoxně vyniká, jsou jemné pasáže, kde si souhru postavenou na principu jednoduchosti kapela natrénovala při svých akustických seancích a vypilovala ji k dokonalosti. Kupříkladu pětka Voor Immer tento um zahrát velké divadlo s malým kašpárkem předvádí v pravdě řečeno dokonale. Jen škoda toho zbrklého přechodu do metalového závěru.

 

Dvojka De Dood In Bloei je čistokrevná ambientní mezihra s mluveným slovem, co má větší význam pro tvůrce než posluchače. Naproti tomu trojka De Evenmens po trochu klopotném začátku s kostrbatou melodií předvádí majestátní doomovou exhibici, zahranou sice jednoduše, nicméně intenzivně. Zajímavostí desky je přijetí mluveného slova jako dominantního výrazového prostředku. Objeví se ve všech skladbách a výjimkou není ani čtyřka Het Gloren s příjemně gradující instrumentální mezihrou.


Protože nálady fanoušků ani názory marketingových expertů se do tvorby belgického spolku na velkolepost nijak nepromítají, je novinka s poctivou stopáží nepřehlédnutelným dílem letošního roku a adeptem na mnohá ocenění. Na druhou stranu, tisíc lidí má tisíc chutí, proto na minusovou stranu hodnocení můžeme naložit celkovou nevýraznost a přílišnou rozvláčnost. Amenra na De Doorn pluje v klidných vodách svého žánru, aniž by jakkoli vyrážela proti proudu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 1.11.21 6:29

Však v pohodě, nemyslel jsem to nijak zle. Jen jsem od dob jedné mé učitelky z gymplu přesvědčen, že víme houbelec, co tím chtěla kapela říct a jestli tomu rozumíme správně nebo špatně. Tehdy jsme přestali v literatuře odpovídat na otázku "co tím chtěl básník říct". Ta otázka je sama o sobě položená špatně a je jedno, jestli ve vztahu k básni nebo k hudební nahrávce. Vnímání každého z nás je trochu jiné, jestli to Tvoje z aktuální Amenrou naprosto rezonuje, tak je to absolutně v pořádku. Ovšem stejně tak v pořádku, že u jiného to rezonuje míň a u dalšího třeba vůbec. Kdo má pravdu? Nikdo a všichni. A jestli to v zahraničí vidí jinak? Proč ne, může být ... třeba to psal bratranec baskytaristy z druhého kolene. Nebo prostě někdo, komu to sedlo. V zahaničí taky píšou, že máme rozlišovat 71 pohlaví (nebo kolik) a já pořád rozlišuju jenom dvě a nehodlám na tom nic měnit.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 29.10.21 8:29odpovědět

Trefné. Jen v Česku tuhle desku nikdo nepochopil jako vždycky :-) Jen bych dodal, že Amenra nemá potřebu vydávat se proti proudu. Přeci jen, nejsme v klasickém metalu, kde se ukazují svaly v co největší tvrdosti.

Jirka D. / 30.10.21 9:50odpovědět

Nehraješ náhodou v nějaké kapele?

Radek / 30.10.21 16:42odpovědět

Pročpak? Nevím, jak je to myšleno :-) Ale nějaké pokusy jsou

Jirka D. / 30.10.21 18:09odpovědět

No že argument "recenzent tu desku vůbec nepochopil" používají kapely. Jinak si myslím, že kolega by taky nebyl rád, kdyby Amenra ukazovala svaly.

Radek / 31.10.21 12:03odpovědět

Hele, nebylo to myšleno nějak urážlivě, pouze mi nejde do hlavy, proč se v zahraničí mluví o nejlepším albu v porovnání s posledními dvěma alby, ale v Česku tradičně většina lidí řeší, že to není dostatečně tvrdé a že je nebaví recitace (to zas narážím na jiné kritiky). Jako kdyby byla hudba o tvrdosti a Amenra o tom znít co nejtvrději. Přitom já mám při oněch recitacích husinu. Jinak nemusím hrát v kapele, abych se domníval, že recenzent dle mě kapele nerozumí. Je to tedy jen můj pohled a není myšlen urážlivě, aby tato diskuze nebyla pochopena jako zlá. Taky je možné, že řeším kraviny :-) Zkrátka mám ale dojem, že se zde nikdo na kapelu nenapojí a nevnímá jeují hudbu hlouběji. Prostě metal a riffy, to je vše. Je to samozřejmě o tom, co kdo čeká od hudbu. Každopádně na Echoes rád čtu a neshody jsou přirozené. Jen jsem to odfiltroval ze své hlavy, když tu jsou ty diskuze :-D

Jirka D. / 1.11.21 6:29odpovědět

Však v pohodě, nemyslel jsem to nijak zle. Jen jsem od dob jedné mé učitelky z gymplu přesvědčen, že víme houbelec, co tím chtěla kapela říct a jestli tomu rozumíme správně nebo špatně. Tehdy jsme přestali v literatuře odpovídat na otázku "co tím chtěl básník říct". Ta otázka je sama o sobě položená špatně a je jedno, jestli ve vztahu k básni nebo k hudební nahrávce. Vnímání každého z nás je trochu jiné, jestli to Tvoje z aktuální Amenrou naprosto rezonuje, tak je to absolutně v pořádku. Ovšem stejně tak v pořádku, že u jiného to rezonuje míň a u dalšího třeba vůbec. Kdo má pravdu? Nikdo a všichni. A jestli to v zahraničí vidí jinak? Proč ne, může být ... třeba to psal bratranec baskytaristy z druhého kolene. Nebo prostě někdo, komu to sedlo. V zahaničí taky píšou, že máme rozlišovat 71 pohlaví (nebo kolik) a já pořád rozlišuju jenom dvě a nehodlám na tom nic měnit.

Jirka D. / 29.10.21 8:19odpovědět

V některých momentech je to hodně dobrý, v jiných zase ne. Předchotzí album mě určitě chytlo víc, i když ani tohle bych jako slabé určitě neoznačil. Prostě taková dobrá deska s.r.o.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky