Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amon Amarth - Twilight Of The Thundergod

Amon AmarthTwilight Of The Thundergod

Bhut15.8.2009
Zdroj: mp3 (280 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Typické dílo z dílny severských Vikingů jménem Amon Amarth. Není co dodat, není nad čím mudrcovat a přemítat.

Je to už nějaký ten pátek, co vyšlo album seveřanů Amon Amarth Twilight Of The Thunder God. Deska zapadá plně do diskografie kapely a odpovídá všem jejím rysům, vikinská mytologie odtud vyloženě září. Jsou to prostě Amon Amarth se vším, co jím patří. 

Musím kapele zpočátku pochválit pěkný mytologicky (jak jinak) zaměřený obal, na kterém vidíme Thora s jeho neodmyslitelným kladivem, které by měl znát každý pohan, jak bojuje snad s drakem. Ne však jako náš sv. Jiří, výjev vychází z mytologického konce světa zvaném Ragnarök. Během tohoto konce světa spolu bojuje dobro a zlo ztělesněné v bozích. Mezi nimi je pochopitelně i Thor, který čelí mořskému hadu jménem Midgardsormr, též znám jako Jörmungandr. A právě obal vypovídá o jejich souboji. V hudbě se kapela nikam neposouvá, proč by to taky dělala? Nabízí svým věrným fandům to, co chtějí a kdo hledá u Amon Amarth nějaký zlom, nový prvek, či moment překvapení, bude zjevně zklamán. Kapela hraje to, čím si dobyla svůj vysoký post a standard, nemá proto důvodu na tom něco měnit. Posluchačů se najde velká řada, kteří tento druh svérázného viking death metalu prostě hledají a nutno si přiznat, že skupina je v daném žánru naprostou jedničkou. Je to typická porce vikinského melodického metalu, toť celá náplň. Mnohý by řekl, že to je tedy nekonečný kolovrátek a hrozivý stereotyp, avšak mohu vás ubezpečit, že ačkoliv kapela s ničím novým vskutku nepřichází, stále vytváří něco, co chytne, něco, co se vám prostě i tak zalíbí. Je to dáno zejména díky pestré paletě melodií, které jsou stěžejním pilířem konstrukce skladeb. Dále tu máme ve většině případů střední tempo, které v podání této smečky zkrátka drtí. Valivý pochod mocných bojovníků a ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o tuctové album, opak je pravdou. Skupina umí do svých písní vtisknout jistý punc, díky kterému to prostě nezní špatně ani průměrně. Nevím čím to je, snad melodiemi, snad sílou, které z nahrávky dýchá, nebo jsem jim skočil na špek, hehe. 

 

Titulní song nesoucí jméno alba je zkrátka hitová záležitost - výborný refrén, skvělé aranže, výborné načasování volnějších a rychlejších pasáží. Prostě pecka jak má být. V druhé skladbě deska taktně zvolní a ku slechům posluchačovým se dostávají klasické obrysy Amon Amarthovské hudby. Každý, kdo tuhle kapelu zná a ví, jak zní její typické songy, si jistě vybaví i podobu této skladby. Nechci, aby to vyznívalo jako šedý průměr, proto přitakávám, že píseň má výborné melodie, na které jsou Amon Amarth odborníci. Ve třetí skladbě se ve feelingu propadáme ještě o kousek níže a nacházíme se v ryze pochodovém tempu. Poté se navracíme do svižnějších vod, avšak trochu se počínáme utápět v opakovaných postupech a téměř nic nás neprobouzí k životu. Z netečnosti probouzí až šestá věcTattered Banners And Bloody Flags, která se opět svou rychlostí ocitá v kolejích, které kapele sluší a je z ní cítit vskutku emotivní atmosférický vítr. Mocnost skladby jest dokonána, když v jistém okamžiku zaznějí i podmanivé fanfáry v pozadí. Po takovéto pěkné osvěžující skladbě jsem však čekal trochu lepší pokračování, než album nabízí. Škoda, opět jsem zmítán předpokládanými postupy a stavbou songů. Nevadí, album se dále posouvá směrem blíže k uším a zájmu posluchače, díky následující skladbě The Hero. Taková další hitovka a rádiovka v kabátku Amon Amarthovského střihu. Závěr alba utváří nádherná pomalá skladba Embrace Of The Endless Ocean, kterou tímto stavím na špici vedle těch nejlepších stop, které zde najdeme. Od kapely je to krásné rozloučení. 


Ke konci si však jako nepravověrný fanda Amon Amarth dovolím vyřknout verdikt, že mne chvílemi deska nudila. Nebýt pár vybraných songů nejspíš bych ji celou nestrávil. Načasování jednotlivých skladeb byl jasný cíl a předem vytvořený kalkul. Bohužel je to z desky notně cítit. Melodie a riffy nejsou všechno. Kdybych některé skladby vyškrtal, některé pasáže vystříhal a sesmolil dohromady v jednu stopu, měl bych všeho všudy pěkné pětipísňové EP. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky