Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to už nějaký ten pátek, co vyšlo album seveřanů Amon Amarth Twilight Of The Thunder God. Deska zapadá plně do diskografie kapely a odpovídá všem jejím rysům, vikinská mytologie odtud vyloženě září. Jsou to prostě Amon Amarth se vším, co jím patří. 

Musím kapele zpočátku pochválit pěkný mytologicky (jak jinak) zaměřený obal, na kterém vidíme Thora s jeho neodmyslitelným kladivem, které by měl znát každý pohan, jak bojuje snad s drakem. Ne však jako náš sv. Jiří, výjev vychází z mytologického konce světa zvaném Ragnarök. Během tohoto konce světa spolu bojuje dobro a zlo ztělesněné v bozích. Mezi nimi je pochopitelně i Thor, který čelí mořskému hadu jménem Midgardsormr, též znám jako Jörmungandr. A právě obal vypovídá o jejich souboji. V hudbě se kapela nikam neposouvá, proč by to taky dělala? Nabízí svým věrným fandům to, co chtějí a kdo hledá u Amon Amarth nějaký zlom, nový prvek, či moment překvapení, bude zjevně zklamán. Kapela hraje to, čím si dobyla svůj vysoký post a standard, nemá proto důvodu na tom něco měnit. Posluchačů se najde velká řada, kteří tento druh svérázného viking death metalu prostě hledají a nutno si přiznat, že skupina je v daném žánru naprostou jedničkou. Je to typická porce vikinského melodického metalu, toť celá náplň. Mnohý by řekl, že to je tedy nekonečný kolovrátek a hrozivý stereotyp, avšak mohu vás ubezpečit, že ačkoliv kapela s ničím novým vskutku nepřichází, stále vytváří něco, co chytne, něco, co se vám prostě i tak zalíbí. Je to dáno zejména díky pestré paletě melodií, které jsou stěžejním pilířem konstrukce skladeb. Dále tu máme ve většině případů střední tempo, které v podání této smečky zkrátka drtí. Valivý pochod mocných bojovníků a ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o tuctové album, opak je pravdou. Skupina umí do svých písní vtisknout jistý punc, díky kterému to prostě nezní špatně ani průměrně. Nevím čím to je, snad melodiemi, snad sílou, které z nahrávky dýchá, nebo jsem jim skočil na špek, hehe. 

Titulní song nesoucí jméno alba je zkrátka hitová záležitost - výborný refrén, skvělé aranže, výborné načasování volnějších a rychlejších pasáží. Prostě pecka jak má být. V druhé skladbě deska taktně zvolní a ku slechům posluchačovým se dostávají klasické obrysy Amon Amarthovské hudby. Každý, kdo tuhle kapelu zná a ví, jak zní její typické songy, si jistě vybaví i podobu této skladby. Nechci, aby to vyznívalo jako šedý průměr, proto přitakávám, že píseň má výborné melodie, na které jsou Amon Amarth odborníci. Ve třetí skladbě se ve feelingu propadáme ještě o kousek níže a nacházíme se v ryze pochodovém tempu. Poté se navracíme do svižnějších vod, avšak trochu se počínáme utápět v opakovaných postupech a téměř nic nás neprobouzí k životu. Z netečnosti probouzí až šestá věcTattered Banners And Bloody Flags, která se opět svou rychlostí ocitá v kolejích, které kapele sluší a je z ní cítit vskutku emotivní atmosférický vítr. Mocnost skladby jest dokonána, když v jistém okamžiku zaznějí i podmanivé fanfáry v pozadí. Po takovéto pěkné osvěžující skladbě jsem však čekal trochu lepší pokračování, než album nabízí. Škoda, opět jsem zmítán předpokládanými postupy a stavbou songů. Nevadí, album se dále posouvá směrem blíže k uším a zájmu posluchače, díky následující skladbě The Hero. Taková další hitovka a rádiovka v kabátku Amon Amarthovského střihu. Závěr alba utváří nádherná pomalá skladba Embrace Of The Endless Ocean, kterou tímto stavím na špici vedle těch nejlepších stop, které zde najdeme. Od kapely je to krásné rozloučení. 

Ke konci si však jako nepravověrný fanda Amon Amarth dovolím vyřknout verdikt, že mne chvílemi deska nudila. Nebýt pár vybraných songů nejspíš bych ji celou nestrávil. Načasování jednotlivých skladeb byl jasný cíl a předem vytvořený kalkul. Bohužel je to z desky notně cítit. Melodie a riffy nejsou všechno. Kdybych některé skladby vyškrtal, některé pasáže vystříhal a sesmolil dohromady v jednu stopu, měl bych všeho všudy pěkné pětipísňové EP.