Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anaal Nathrakh - Endarkenment

Anaal NathrakhEndarkenment

Bhut5.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Snad trochu veselejší čtení o jinak nekompromisně tvrdé hudbě. Pozorný čtenář objeví nápoj, který byl při sepisování konzumován. Ve všech případech příjemný zážitek.

Jedenácté řadové album veličiny Anaal Nathrakh nese název Endarkenment a jedním dechem dodávám, že jej zdobí ten nejdivočejší obal, který lze v jejich diskografii spatřit. Míněno pro gramodeskovou edici. Proč je CD verze o poznání mírnější je záhada. Obecně nechápu a nemám rád rozdílný artwork pro LP nebo CD (u MC to beru kvůli jinému formátu). Stejně tak u reedic a podobně. Jakkoliv mohou obrázky vypadat skvěle, tak jejich nesourodost mi je cizí a spolehlivě mě rozčílí. Raději přejděme k hudbě.

 

Uf, tak to bychom měli značně se rozjíždějící úvod. V podobné forsáži totiž nastupuje i celé album. Protože tuhle bandu sleduji plus minus od roku 2007 (tedy od jejich čtvrté řadové desky) troufám si být oprávněn k lamentaci. Své jsem si už odbyl u desky Desideratum, kterou stále shledávám jako slepou uličku. Naproti tomu minulé dílo A New Kind Of Horror bylo příjemným návratem do míst, kde jsem vždycky kapelu rád vídal. Novinka jde v těchto krocích dál a jsem rád, že se příliš neohlíží na moderní trendy elektro prvků, či metalcore. Však pro tyto účely vznikl projekt Make Them Die Slowly, o kterém si možná jednou něco povíme. Možná, ještě jsem to neslyšel. Rovnou tedy říkám, že obavy vyznavačů starší tvorby mohou jít stranou.

 

Vpravdě je Endarkenment hudebně ideálním nástupcem desky minulé a stín té nahrávky dopadá i na novinku. To míním v tom dobrém, jelikož jsem rád, že kříženec black grindu se vzteká pěkně uvěřitelně a tahle šelma stižená vzteklinou a jinými běsy je hodně ostrá. Ze řetězu ji sice nikdo ještě nepustil (tedy v posledních letech), ale délka výběhu se zvětšila a mezi novými sousedy (metalcore, djent) byl postaven vysoký plot, aby se existence nemohly ovlivňovat. To jsem rád, neboť předešlé pletivo prosakovalo nevábně. Čisté vokály v refrénech a jejich melodické prozpěvování je prvek, který se v tvorbě kapely usadil a zabydlel natolik silně, že bez něj už to snad ani nejsou oni. Proto dýchejme nadšením, že staří dobří natrhovači jsou při té správné síle a ve správné konstelaci (ne sice tak, jako byli v konstelaci s černou vdovou, ale furt je to paráda).

 

Od první vteřiny to frčí. Parní válec válcuje, drtička drtí, pec je žhavá, prostě všechno funguje náležitě likvidačně, k čemuž byl předurčen osud a smysl vzniku takových ústrojí. Tahle kapela byla od začátku naplněna vztekem a neskutečně silnou energií, kterou rozdávala dál. Ten stroj maká i teď a pokud chcete na parketu zazářit – nelze si vybrat od dýdžeje lepší soubor nových fláků. Tedy pokud máte kam zajít v současných dnech (výjimkou je samozřejmě Rio). Desítka skladeb nepolevuje a vymačkává šťávu z blízkých tak odborně, že by psychiatr měl vážně radost.

 

Možná vám vadí to neustále utíkání od muziky samotné, ale ve výsledku by se taková deska dala odmáznout i jedním odstavcem. Jednoduše jde o navztekaný black grind, co si pohrává s příčetností posluchače díky nehoráznému kvapíku, do něhož se nebojí vpíchnout pár heavy prvků (zejména ve zpěvu), aby zdeptání mysli dotyčného mělo barevnější průběh a účinek se zapsal hluboko do genetické informace. Postižení nadšením z něčeho takového shledávám jako pozitivní jev. Pokud jste však anální panicové (ve smyslu, že jste Anaal Nathrakh ještě neslyšeli), pak vás přece jen musím upozornit, že starší dejme tomu polovina diskografie kapely je teprve to správné pošušňání. V každém pádu jsem tuze mák rád, že směr, kterým věrozvěsti Merlinova zaříkávání hledí, je právě tento. Endarkenment je totiž fakt dobrá nahrávka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 5.12.20 8:15odpovědět

Imho odlišná podoba coveru na LP a CD je kvůli charakteru toho původního obrázku. Metal Blade stále teoreticky distribuuje placky do obchodů, kde by s tímto mohl být problém. LP jdou asi jen rovnou koncovým posluchačům. Pamatuji si tehdy, že byl třeba problém s coverem prvního alba The CNK, který jsem si objednal svého času v tom parádním obchůdku jak byl v Rock Café. Dodání se protáhlo o to, že musely všechny vytištěný CD obaly být nakonec přetažený černou fólií, protože se ve Francii někdo rozhodl, že na něm Hreidmarr vypadá jak Hitler. Dnes bychom mohli říct, že to vlastně byly takové věštecké lístečky, když se nám teďko tenhle ptáček zpěváček našel v projektu Baise Ma Hache.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky