Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anaal Nathrakh - Passion

Anaal NathrakhPassion

Bhut18.5.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: V pořadí již šestá řadová deska anglické divočiny Anaal Nathrakh. Ani tentokrát posluchač nebude ušetřen a při poslechu bude zaživa rozčtvrcen. Chorá atmosféra alba, mučivý zpěv a zběsilá mašinérie hudebních metalových nástrojů budou Vašim katem. Deska sice nedosahuje takové kvality, co jiné počiny tohoto tělesa, ale i přesto ji nic neubírá na dokonalosti a originalitě. Zběsilost, nervozita, nemoc, úžas, dokonalost, krása to vše vyjádřené jedním slovem - Passion.

Dvojice smrtícího komanda říkající si Anaal Nathrakh v letošním roce udělala další zásek do své diskografie. Deska, kterou nám tito ďáblové V.I.T.R.I.O.L. a Irrumator předkládají má velice prostý a výstižný název - PassionPassion se nejčastěji překládá jako vášeň, budu se proto držet tohoto slovíčka. Album by tedy mělo být vášnivé. Co si ovšem pod pojmem vášeň představit? Navíc vášeň, kterou má vykazovat hudba Anaal Nathrakh. Tahle muzika přece není nic pro slabší nátury. Že by snad divocí pekelníci z Anglie vyměkli? No, to snad ne! Jen klid, žádné uvolnění se nedostavilo. Tedy ne v příliš výrazné míře. Jisté povolení otěží zaznamenáno je, ovšem v měřítku vcelku značně zanedbatelném.

 

Podívám-li se na desku detailněji, zjišťuji, že se mírně liší od svých předchozích bratříčků. V podstatě každé album je něčím jiné, ale vždy se hudba motala kolem svého kopyta. Passion je tedy jiné. Již od prvotních vteřin svého času dává tušit, že se asi chystá nějaká hromadná exploze. Deska totiž začíná poněkud klidně a pohodově, což dosud nebylo zvykem. Netrvá dlouho a celá bestie se probudí. Následující poslech čítající něco kolem třiceti minut bude už jen divoký. Apatické první písně s Vámi jaksi nepěkně zmítají. Chorobná mašinérie plná vášně jede ale dál. Co se vokálu týče, tak samozřejmě nechybí onen čístý, který hudbě Anaal Nathrakh vždy dodával ten správný punc. Ač čistý je pekelný a běhá při něm mráz po zádech. Ale jistou změnu můžeme pozorovat v dalším použitém zpěvu. Je jím takový depresivní, ztrápený, chorý, nervy drásající ryk. Hudbě dokresluje zvláštní, nervozní, chaotickou atmosféru. Může se Vám lehce zdát, že album natáčela banda pacošů z psychiatrické léčebny s diagnózou nevyléčitelných záchvatů šílenství s možností smrti. Jak už jsem řekl na začátku, není to nic pro slabé nátury. Milovníci libých tónů pomalých sladkých melodií a vůbec nějaké hladivé muziky by mohly přijít k psychické újmě. Kapela zde sice nevytahuje tolik svých trumfů, kterými rozhodně disponuje, za to však dodala emblému Anaal Nathrakh novou tvář a jiný rozměr. Většina posluchačů desku bude vnímat stejně jen jako jeden velkej kravál s nemocnou atmosférou, ale jiní v ní jistě uvidí tu změnu, která ji stihla.

Vášeň a rozkoš z desky přímo srší, tedy pokud jste pro její poslech dostatečně zvrácení. Dalším předpokladem za jisté také bude to, že pojem vášeň se Vám jeví i jako krví zbrocená pila, jež právě rozpůlila lidské tělo na dvé shodné části a hádejte odkud byl řez započat... Ostatně pro nedostatek fantazie stačí okem projet vizáž samotného obalu. Ještě jste málo znechuceni a odpuzeni od poslechu? Jestli ne, tak je to správně. Jestli ano, tak napočítejte do deseti, uvolněte se, z hluboka dýchejte a přeci jen dejte této placce šanci. Vložte disk do přehrávače a snad si ani nesedejte, ale nechte se unášet (nebo zmítat) romantikou tohoto krásného díla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky