Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anathema - A Fine Day to Exit

AnathemaA Fine Day to Exit

Victimer10.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: ANATHEMA neklesla na mysli a neustoupila myšlence ustrnutí, byť v oblíbené a respektované rovině. Naopak zažívá další proměnu, která chce čas k pochopení. Negativum se nedostavuje.

S novým tisíciletím přichází další nová tvář melancholických ostrovanů. Po atmosféricky doom rockovém období ve společnosti alb "Alternative 4" a "Judgement", dochází k proměně v ještě jemnější a dojemnější tvorbu, kterou bych nazval "akusticko-rockovou" a už ne tolik parazitující na náladách gigantů Pink Floyd. ANATHEMA jako by se dostávala po krůčcích blíž a blíž svým dalším oblíbencům, krajanům Radiohead. Zejména na dnes recenzovaném a následujícím albu "A Natural Disaster" jsou vlivy typické pro Radiohead více jak patrné. ANATHEMA neumřela na krásu "Judgement", ale posouvá svůj rozměr zas o něco dál.

 

"A Fine Day To Exit" je velmi diskutovaným albem z mnoha důvodů. Jedny z nich jsou zaměřeny na evoluci a neustále křehčí projev kapely a další se pozastavují nad samotnou kvalitou nahrávky. Řeší, jestli si ustupující rockerství sebou nebere také kvalitu písní, dnes více ponořených do španělek a drobných experimentů. Nemyslím si ani jedno. Vývoj takové kapely jako ANATHEMA je zkrátka součástí kapely, jejího vnímání hudby a postupného odkrývání nových, dosud netušených prostor. ANATHEMA není o komerci, není o zalíbení se teenagerům a současné alternativní scéně. ANATHEMA je především o hudbě a svobodném autorství. Že jsem snílek a maluji si zdravou budoucnost jen v pozitivních barvách? Věřte mi, že nikoliv. A poslouchejte se mnou.

 

Nepopírám, že kvalita písní samotných šla oproti "Judgement" dolů, ale ne natolik, že by se jednalo o odpadní galerii kapely, či nějaký neumětel. Liverpoolským je třeba dopřát zase něco času na usazení se v krapet jiné dimenzi, než na kterou jsme byli my i oni navyklí. Trocha toho vzájemného respektu nikdy neuškodí. "A Fine Day To Exit" šokuje spíš svým obalem, než-li hudební náplní, která se při správně nastavené fantazii dala stejně očekávat. Cover vzbudil mnoho dohadů. Od naprosto nestylového, do melancholie kapely nezapadajícího kusu fotky vnitřku auta, po pohodový a ničím nesvázaný přístup k vlastní image, kde již dávno není třeba tlačit na pilu. Po nahlédnutí do přiložené knížečky se dostaví několik otázek. Třeba to není jen fajn víkendový den k vypadnutí ven. Co ten zmeškaný hovor v autě? Co ta fotka se synem pod volantem? Šli si rodiče opravdu jen zaplavat a utopit tak své problémy běžného dne, zvlášt když se na zadní straně bookletu zjevuje duch syna vydatně vystrašenému řidiči? Osobně to nevidím na první pohled pěkné nedělní odpoledne. Něco se stalo...

 

Hudebně deska nemá tolik chytlavých momentů a do její duše, kterou má stále velmi hlubokou a plnou emocí, není lehké nahlédnout na první pokusy. Mé dojmy z ní byly věčně rozpačité, kdy jsem uznával stálost a kvalitu souboru, ale nedostávalo se mi něčeho navíc. Tohle neviditelné "cosi" tedy na desce nehledejte, není tam. Časem jsem se ovšem s albem sžil a velmi si jej oblíbil, ostatně jako každé album ANATHEMA. Fakt je, že kdykoli se dostaví nálada na jemné atmosféry těchto Angličanů, většinou šahám po jiných kouscích bohaté diskografie. Vnitřní kouzlo albu trochu chybí, zřejmě se poztrácelo vlivem ne ještě zcela usazeného nového projevu. Málokdy se stává, že je pro mě "A Fine Day To Exit" albem devíti postupně jdoucích skladeb. V minulosti tomu tak nebylo prakticky nikdy. Zjistil jsem, že teprve v posledních týdnech jsem se naučil desku poslouchat, neremcat nad jejím obsahem a prolomil tak ledy, které si vůči mně vystavěla. "A Fine Day To Exit" není základním kamenem kariéry ANATHEMA, není omračujícím direktem zasněných duší, ale je pořád zatraceně dobrým albem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky