Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtvrtá alternativa je ta, co mění smutek z utahání ve smutek opravdový.

Pokud zrovna v těchto dnech vychází z hlubin minulosti kompilace ''Falling Deeper'' (nebude opomenuta ani zde), my společně tak důkladně do prvopočátků ANATHEMA nepůjdeme. Vydáme se na milý nostalgický špacír do roku 1998, do doby, která je v archívu kapely vedena tučným písmem jako zlomová. Pokračování série anglických melancholiků se v těchto dnech nezastavuje, naopak pokračuje nejzásadnějším albem jejich diskografie. Právě tituly ''Eternity'' a ''Alternative 4'' jsem chtěl začít, a to z prozaického důvodu období přerodu z doomového monstra v atmo rockový vánek. Takže nyní se nacházíme v druhé části původního předsevzetí. Pouť pokročila o další dva roky a ANATHEMA připravila nové album s nejedním překvapením. No, s nejedním... Celá deska zachycuje kapelu ve významném převtělení se ve svěží atmosférický rock, ve kterém zůstává původní jen dojemná posmutnělost a bolest na duši.

Když jsme minule mluvili o albu ''Eternity'' jako o tom, které v sobě nese zbytky doom metalu a dále je vyvíjí, láme či po tajnu vynechává, tak na ''Alernative 4'' na ně rovnou zapomeňme. Máme co do činění s atmo rockem nejvyšší kvality, plným odhodlání, energie i zmíněné bolesti. ANATHEMA je v obrovské pohodě, zcela přesvědčená o svém kroku, zachovávající si veškerou důstojnost, jen mluvící svobodnějším jazykem, ze kterého vypadla krkolomná metalová nářečí.

Kam zvuk kapely spěje se dalo vytušit, jen se čekalo jak si vše sedne a v co výsledek vykrystalizuje. Ani se nechce věřit, že od ''Eternity'' uběhly teprve dva roky. Start do alba je impozantní. Po krátkém a mírném rozjezdu v podobě ''Shroud of False'', jsme vystaveni návalu nové energie ''Fragile Dreams'', jedné z mé nejoblíbenějších písní ANATHEMA vůbec. Hudba v sobě spojuje lehce gotický nádech ve vyčkávacích pasážích, jinak je to naděje sama, ostrá rocková jízda směrem ke světlu. Křehké jsou sny nás všech, úvod ''Alternative 4'' ale zase tolik křehkosti nepobral, když si odpustíme poznámku o zjevné nemetalovosti. V podobném rychlejším duchu se nese i další věc ''Empty". Zpěv doznal změn spolu s hudbou a i na tomto místě je posun nejmarkantnější v historii kapely. Album není samozřejmě o rychlosti, ANATHEMA a její silné stránky jsou nadále v pocitovosti, jemnějších skladbách, což je na ''Alternative 4'' nadále dobře znát - viz. vynikající ''Lost Control'', ''Inner Silence'' nebo snová titulní píseň.

Z dalších podařených tracků bych neměl zapomenout ani na potemnělou baladu ''Feel'' nebo průraznější "Regret", ale každá skladba nese prapor čtvrté alternativy tak bezpečně vysoko, že jej nelze přehlédnout. Jsme svědky něčeho významného, na co se i po letech těžko hledají slova, na něco mezi nebem a zemí, na totální hudbu. ''Alternative 4'' je jedním z alb, které se nikdy neoposlouchají, svou výjmečností ani jednoduše nemohou. Klidná a zásadní, taková je její krása.