Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anathema - Distant Satellites

AnathemaDistant Satellites

Victimer22.7.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Nalej-vylej melancholie, co chvíli chytí za rukáv, chvíli pobaví, pak se sama chytí za čumák a zmizí neznámo kde. Vrátí se ještě?

ANATHEMA operují na svém vlastním území, kde si sami hážou auty, nabíhají do vápna a dávají góly, což je na jejich kariéře to nejušlechtilejší. Postupem času se jejich typický rukopis víc a víc halí do bohatších aranžmá, kde dominují smyčce, klavír a poslední dobou také docela odvážný příklon k neživým rytmům. Nedá se však říct, že zrovna ony rozčísnou současné rozpoložení kapely, která tak trochu začíná krvácet z vlastní rukou způsobených zranění. Zatím nic tragického, ale místy to zabolí...

ANATHEMA jako by bilancovali, přitom mírně popocházeli vpřed a zároveň balancovali nad hranou hrozícího nevkusu. Ač je stále patrná snaha o začlenění nových prvků a posunutí tváře kapely někam dál, převládá dojem hledání v sobě samotných. Z dnešní polohy kapely cítím spíš nejistotu v touze vydat se kousek ven ze svého písečku a z toho pramenící uspokojení v motivech a postupech již známých a dnes tedy poměrně nezáživných. Pořád je to hezké, milé, k pohlazení, ale "Distant Satellites" není albem, které by umělo zaujmout svou hloubkou. Nenašel jsem ji, ač jsem hledal a podnikal časté výpravy k jejímu probuzení. Zbavit se však dojmu jakési přehnané snahy o něco, co možná není k mání, jsem doposud nedokázal.

Poslouchat nové album pro mě znamená spíš strávení obyčejného večera u pár dobrých písniček, kterých by na desce mělo být o něco víc, než jich tam doopravdy je. Tahle partička to má sice pořád v sobě, ale v současnosti pro mě platí spíš se vší slušností řečené - dobře zahráno, svědomitě šperkováno poutavými momenty, ale... Jen jich je méně a méně a nad jejich opravdovým účinkem musí člověk víc uvažovat než kdysi. Stejně tak jako nad zbytečně pucovanou slušností při hře na vše dobré. ANATHEMA jsou dnes o level níž, než v dobách své největší slávy, ať už ji bereme z pohledu svérázného doomování nebo postupné (a skvostně zvládnuté) proměny v ryze rockový soubor.

 

Uškytaný třetí díl ztraceného songu platí za to nejlepší, co lze od nového alba očekávat a byť je to skvělá věc, osud desky zachránit nemůže. Cítím z ní energii (což se o zbytku desky dá říct jen v pár bodech), chuť se odvázat a setřást nejistotu. Tou vedle této skladby netrpí ani vyloženě hezky zvládnuté vokály, ať už se bavíme o hrdle mužském nebo ženském. Necítím potřebu se vyžívat v poutavých proměnách jejich nálad, ale je třeba si povědět, že některé momenty jsou jednoduše vynikající. Hudebně ovšem ANATHEMA už tak přesvědčiví nejsou. "Distant Satellites" se prezentuje melancholií poněkud vyčpělou, tak trochu na náhodu a bez silnějšího dopadu na posluchačovo vědomí. Těch pár prázdných míst je jednoduše cítit a je to škoda.

ANATHEMA vyloženě nestrádají ani neumírají na sladkosti své vlastní tvorby, jen působí jaksi unaveně a bez vydatnějších nápadů jak naložit se svou atmosférickou muzikou. Je to bohužel přirozená reakce, která se album od alba zvýrazňuje. Nejvíce pak od předchozího "Weather Systems", které oproti novince působí pořád o něco svěžeji. Ani teď to nebudu brát jako trvalý následek výpadku bývalé energie, tedy toho krásně elektrizujícího kolem desek "Judgement", "A Natural Disaster" nebo "Alternative 4", ale je zřejmé, že se kapela ocitá za svým zenitem a těžko předpovídat, zda bude mít v současném rozpoložení a současné sestavě na to vydrápat se zpátky. Nic není věčné...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

bratrER / 11.12.14 20:58odpovědět

tiez som odrastal na starsich albumoch, ale A sa meni s presne tak ako sa menit ma. A cim viac to pocuvam tym som si istejsi

Venca / 25.8.14 18:50odpovědět

Je těžké připustit, že se někdo našel, definoval a už je mu krajcvajc, co si kdo bude myslet, a co bude kde kdo psát. Já říkám barvo! Těším se na příští fošnu...

Ruadek / 22.7.14 9:07odpovědět

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky