Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Andavald - Undir skyggðarhaldi

AndavaldUndir skyggðarhaldi

Victimer26.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Další zásah temné metalové magie z nesvatého ostrova Island. Tentokrát v pomalejším, ovšem pořád imponujícím módu.

Na podzemní Island jsme si již zvykli, ustavičně nás zásobuje výstředně kvalitním střelivem, které v dobrém i zlém poblouznilo mnoho z nás. Víme, že specifické soubory odtud pocházející vrhají na náš hudební vkus ten správně povzbuzující stín ve smyslu orginality a schopnosti posunout celý ten metl extrém o kus dál. Něčím jiným, osobitým a atmosféricky narušeným. Právem nazýváme tohle chladné místo nesvatým, protože zástup metalově nestydatých uskupení, zdá se, nemá konce. A v tuto chvíli nemám naprosto žádné obavy, že by se tahle situace měla měnit, protože před sebou mám další urputně zacyklené těleso.


Andavald je formace mající v rodokmenu vznik datovaný do roku 2011, ale až teď mu vychází debutová fošna. Materiál, který zaujme svým pomalým tempem a prolínáním lehce disharmonické indispozice s atmosféricky doom-blackovým mysticismem. Je to až léčivě klidné peklíčko na pomezí epiky a disonance. Působí jemněji a lidštěji, přitom je to pořád nevábně hnilobná plocha podzemních vibrací. Pořád má v sobě něco zkaženého, i když poslechově jde o velmi přijatelnou verzi studených ostrovních vichrů, které jsou v případě Andavald spíš jen lehkými vánky. Možná je to odvážné tvrzení, ale budu si za ním stát.

 


K Andavald jsem přišel teprve nedávno a tak si na samotný zrod, začátky a příbuzenské manévry s dalšími interprety musím nechat zajít chuť. A vůbec mi to nevadí, snažím se ponořit do temně modrých hlubin bookletu, nechat se vtáhnout do příběhu a mít pocit, že se děje něco zásadního. Co je zřejmé a určující, Andavald vůbec nikam nespěchají. Jejich tempo můžeme s klidem na duši označit jako doomové, popřípadě takové, jakým se prezentují Blut Aus Nord na svých klidnějších deskách. I k Andavald patří kus disharmonické nesouhry a trocha obskurnosti, ovšem jinak tohle těleso vnímám hlavně jako atmosféricky blackmetalové. Blízko takovým Lurker Of Chalice nebo třeba Leviathan, ovšem s typicky ostrovním zatracením.


Pro mě jsou Andavald takoví odkrývači. Trpěliví monumentalisté. V jejich pomalu tekoucí hudbě vstávají a padají mnohé excelentní nápady, jež jsou zprvu dobře ukryté, aby postupně rozdmíchaly zář nad jinak poměrně jednolitě působícím materiálem. Nejrychleší skladbou alba je titulní věc, ale není to něco, co by nějak významně narušilo jeho daný chod. Undir skyggðarhaldi je deskou slibující jen drobné proměny, ale i v nich lze nalézt mnoho podmanivých míst. Ta magie tam prostě je. Je tam ta síla probouzet něco většího v nitru země, něco, co tvrdě spí a nemá se moc k životu a až díky Andavald skladbám něco ze sebe vdechuje. Něco temně přitažlivého, ale zároveň roztřeseného a nestálého. 


Já jsem si debut Andavald oblíbil a i když jej poslouchám cca tři týdny, uvědomuji si, že je to pořád moc málo na to, abych si dovolil tuhle desku ohodnotit zcela patřičně. Nyní jsem ve fázi hlubšího hledání a sám jsem zvědav, jestli mi tahle atmosféricky lákavá truhla vyjeví další svá tajemství. Zatím to vypadá, že toho bude schopna.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky