Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Angrrsth - Złudnia

AngrrsthZłudnia

Garmfrost14.10.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Stylově se Angrrsth pohybují ve sférách melodického, tradičněji pojatého black metalu bez výraznějších výkyvů.

Výpravní nenávistníci z Toruně, Angrrsth vykazují od svého debutového EP Znikąd poměrně vysokou kvalitativní laťku, kterou postupně zvyšují. Já samozřejmě o existenci Angrrsth doposud netušil, nicméně jsem jejich diskografii poctivě naposlouchal. Jedno EP, dvě full-lenght alba a jeden split s mými oblíbenci Czort se dal v klidu zvládnout. Stylově se Angrrsth pohybují ve sférách melodického, tradičněji pojatého black metalu bez výraznějších výkyvů. Nic směrem k blasfemii či naopak k zjemňujícím, nebo progresívním elelementům se nekoná.

 

Od hruběji znějící prvotiny Znikąd se Angrrsth posunuli po všech stranách, ale už od začátku byl znát jistý rukopis či nastavený cíl, kudy se budou chtít do budoucna ubírat. Další nahrávky jsou uhlazenější, trochu svižnější i melodičtější. Dlouhohrající prvotina Donikąd sklidila více než slušné ohlasy, ale dle mého názoru se kapela stala jednou z mnoha podobně znějících bandů. Nechci řešit image… Pohled na chlápky s šátky přes obličej, dva s kapucemi a jeden bez ničeho… ve mně vyvolává spíše pobavení a úšklebek – něco ve stylu – aha, další?

 

Na tohle téma bych si dovolil polemizovat i ohledně tvorby samotné. Slyšíme bez debat velice slušnou nálož kvalitního blacku s neméně dobrým vokálním projevem. Avšak skladby z nové řadovky pojmenované Złudnia volající po uznalém pokývnutí, protože se jedná o zdařilé řemeslo a uvěřitelný zápal mají tendence vyvolávat netrpělivé zívnutí. Zajisté jste si všimli, kolikrát mezi řádky zazněly výrazy „slušné“, „velice“, „uznání“… Nezbývá než rozpačité pokrčení ramen, protože stejně jako image, parádní logo, vynikající zvuk jsou skladby výtečné, ale zaměnitelné. Tato kapela ztratila nebo vůbec nenalezla vlastní tvář. Hledala ji? Jak vidno, není všechno zlato, co se třpytí. Tím nechci hejtovat, není co. Klukům to hraje nadmíru dobře, poslech si můžete užít bez uzardění.

 

Skladby jsou zábavné a bez vaty. Vlastně ani se nedá říct, že by Angrrsth někoho cíleně kopírovali. Pouze v náznacích uslyšíte nejvýraznější představitele polské scény, vše je ukryté v množství citovaných kapel, což v podstatě ničemu nevadí. Jen každou vteřinu přemýšlím, že tohle mi připomíná tohle, za chvíli tamto. Rovněž produkce se ubírá stejnou cestou. Album je nadprůměrné, dobře zvládnuté, ale beze snahy nabídnout něco ryze svého. Něco, co není sice tolik polité pozlátkem, klidně méně snadno poslouchatelného, ale svého. Nevidím pak důvod, proč v šíleném zástupu nových nahrávek věnovat úsilí právě takovým epigonům.

 

 

Złudnia je poměrně kvalitní nahrávkou, kde je vše dotažené do posledního puntíku. Atmosféra díla je nesena atmosférickou bouří, melodie jsou chytlavé ne však zásadní. Vše je ovšem neosobní, jako by se Angrrsth báli ponořit do svého nitra dostatečně hluboko, a najít tam své zrcadlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky