Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anthem - Praeposterum

AnthemPraeposterum

Sorgh6.1.2017
Zdroj: CD (MLR CD 041) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL-PG 390/Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Praeposterum je hustá řezničina, ale to je asi tak všecko. Výsledkem je nulový přínos, mizivá zajímavost a těžce zkoušená trpělivost.

Každý si pod slovem hymna – anthem – představí asi něco podobného, představy se budou lišit jen v drobnostech. Mělo by jít o srdečnou, majestátnou a někdy pompérní skladbu, při které se orosí oko či vyletí ruka v pěst za huronského křiku. Anthem je také jedna deathmetalová sběř z Polska, která poslala promáč jejich nové nahrávky nazvané Praeposterum. Jde v pořadí o jejich druhou řadovou desku. A oproti názvu tohle dílo o hymnech ani nečulo, je zkažené a chlípné.

 

 

Od začátku je to prasácká, zhutnělá představa sodomizujících kleriků. Neutuchající bicí mašina tluče hlava nehlava a zprava doleva, občasný činel odšumí temnotou. O melodiích si nechávám jen zdát a snažím se vydržet tento monotónní, blasfemický kongres. Hodně těžko hledám kus něčeho, co se odcizuje většině, únik z masy této trýzně. Nenacházím to ani v brutálním growlu ani ve sporadických kytarových výlevech přeplněných pisoárů. Jediným vyrušením z agónie je vzácné zpomalení, kdy si ve středním tempu můžu otříz opocené čelo. To mi vlastně nabízí i pěkná, procítěná instrumentálka 666.


Je jich deset, těch makabrózních kompozic točících se většinou kolem tří minut. Jedna jako druhá člověka nasaje a vyplivne po totálně promrhaných dvaatřiceti minutách. Zajímavosti? Žádné. Celkově je to ortodox, pravé jádro antireligiozního smýšlení. Doporučení směřuje k otrlým a postiženým jedincům, co upřednostňují výplach bez hlubších otázek.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky