Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z industriálního lůna severní Moravy se mi dostalo do rukou debutní album kapely Antigod. Jde o mladý materiál, čerstvý jako letní pohlazení, které teprve nedávno vyvanulo do ztracena. Pokusím se The Masquerade sejmout masku a sáhnout jí hezky na dřeň. Že to bude ale tak těžké jsem nečekal. Nejsem stroj, který vyprodukuje sadu slov na počkání kdy se mu zachce. Proto jen složitě hledám slova k desce, která mě vůbec nechytla za šos. Žádný cit ani pocit. Dávám to za vinu vnitřní chemii, která nefunguje, protože ať hledám s lupou v ruce a naslouchátkem sebevíc, nenacházím žádné zřetelné závady či chyby, které by situaci vysvětlily. Nemám potíže album přehrát, ale stéká po mě jako voda po vykrmené huse a zůstávám suchý. A právě to mě zaskočilo. 

Kapelu tvoří ostřílení muzikanti, kterým hrubá muzika naplňuje život již řadu let. Mají za sebou angažmá ve známých projektech, v Antigod se však rozhodli pohlédnout na muziku z odlišného úhlu. Grindové, atmosférické a doomové prvky nechali za dveřmi a svoji pozornost věnují přímočařejší tvorbě. Ať už ji nazveme deathmetalem nebo thrashem, jde o tvrdý materiál a pravda se pohybuje někde na půli cesty. Kapela se nesvazuje těsným korpusem a dává na vědomí, že si  každý může najít to svoje. Jistotu lze hledat v rychlé a důrazné kadenci, kolem níž si křepčí někdy zvláštní kytarové melodie. Instrumentálně jsou Antigod vyzrálou kapelou, která zahraje na co si jen pomyslí. Kytaristi se válí v rifech, pouští sóla na špacír a to vše činí s nohou za krkem.

Nebylo by to nic nového pod sluncem, kdyby se tu občas nemihl cár elektronického oparu. Jde o intra s efektizovaným hlasem nebo občasné syntetické vložky u některých skladeb. Těmito prvky kapela udělala krůček k originalitě, ale ne každému se tím zavděčí. To ostatně ani není možné. Mě osobně příliš neoslovují a raději bych se obešel bez nich.To jsou však jen subjektivní pocity, tyhle věci u jiných vyvolají blažený úsměv. Jako větší problém vidím kompoziční jednoduchost. The Masquerade je z tohoto pohledu celkem marná deska. Chlapi řeší už mnohokrát použité vzorečky, skladby jsou předvídatelné a bez většího nápadu. Krom občasných sól se skoro každá skladba točí kolem jednoho motivu a rozdíl je jen v tempu, když většinový cval střídají pomalá a rázná hrábnutí do strun spojená se skandováním. Postava na obálce desky proto ani masku na obličeji nepotřebuje, protože nemá tajemství.                                                                     

Album se točilo v Šopě a kromě bicích žádný výrazný problém neslyším. Vokál, ač mi svým zabarvením nejde pod vousy, je krásně odlišen od nástrojů. Taktéž kytary jsou pěkně slyšet ale basa už je na tom hůř. Ale bubeník? Ten buď provedl nějakou lumpárnu nebo ho nemají rádi. Rozlišit jeho práci v hlukovém kotli je pořádná fuška a požitek žádný. Je to škoda, protože by desce určitě přidal na atraktivitě.