Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Antigod - W.R.A.T.H.

AntigodW.R.A.T.H.

Jirka D.19.7.2018
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Bojovně naladěná metalová deska, která obsahuje dobře odvedenou žánrovou jistotu, ale větší přidanou hodnotu nenabízí.

Ať se snažím vzpomenout sebevíc, nedokážu si odpovědět na otázku, jestli jsem slyšel minulou desku Antigod. Byla to samozřejmě Wareligion (2015) a pokud jsem ji snad poslouchal (což vůbec netuším), zapomněl jsem všechno. Nějaké matné a po pravdě docela nevýrazné dojmy ve mě zanechal pouze debut The Masquerade (2013), od kterého se kapela proměnila ... minimálně v osobě Chymuse a ve fascinaci válečnou tematikou. Válka byla minule, válka je i tentokrát. Nedělní dopoledne a dokument o Hitlerovi, prostě idylka...

 

Antigod band

 

Proč tedy W.R.A.T.H.? Třeba proto, že po strašně dlouhé době mě baví obal od Deathera, který mi tentokrát přijde dostatečně zábavný a až komiksově nadsazený, což vůbec nevím, jestli byl záměr, ale nějakou náhodou se povedlo. A nejde jen o titulní obrázek, třeba zpracování bookletu je graficky čisté, obsáhlé a přitom decentní, jak jsem už dlouho u české kapely neviděl. Nebýt Chymuse nastrojeného do kazatelského hábitu s kolárkem pod krkem (kdepak jsem to viděl? že by u Polyho?), bylo by vše skoro dokonalé. Docela se těším, až tihle odvážní satirici křesťanství stejně tvrdě vytáhnou do boje proti dalším náboženstvím. Bude legrace.

 

Hudba? Především přímočará. Dá se dohledat žánrový rozstřel mezi thrash a death metalem, což v podstatě odpovídá pravdě, k tomu sem tam prvek grindu (jen lehce) a hlavně groove - pěkně od podlahy, řádně natřepat vnitřnosti a moc o ničem nedumat. Asi mám zrovna nějakou slabší chvilku, ale proti všem mým přesvědčením a novoročním předsevzetím mě tenhle jednoduchý metal bere za uši. Tedy aspoň chvíli, zhruba polovinu až dvě třetiny alba. No prostě dvacet minut.

 

Proč tak málo? Jednak proto, že napříč deskou se nic moc nemění a některé skladby lze od sebe rozeznat jen různým refrénem (což je nadnesený výraz pro opakování dvou až tří slov), a jednak bych i v rámci takto přímočarého metalu čekal trochu víc zábavy, sem tam sólo, sem tam nějaká zajímavá vsuvka a podobně. Pravda, samplované promluvy a „hlasy z bojiště“ jsou jednoznačně pozitivním zpestřením, ale není jich moc a samy o sobě mi na něco velkého nestačí.

 

Ze své pozice navíc zásadně bojuju z hodně ořezaným zvukem, který nahrávce sice propůjčuje nakřáplý dojem švédské deathmetalové scény, ale je to jen dojem a brzy každému dojde, že je něco špatně. Třeba i dost upravený záznam bubnů, který s něčím skutečným nemá mnoho společného. Mířím k tomu, že zvuk desky je hodně „udělaný“, nepřirozený a určitě to vzhledem k vlastní produkci kapely neslyším jako plus. Každého volba.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 23.7.18 10:02odpovědět

Jo a zapomněl jsem ještě dodat, že AntiGod předvedli vynikající našláplej set letos na OEF, málem mi upadla hlava, takže naživo velmi doporučuju.

Lomikar / 23.7.18 10:00odpovědět

Taky mi spílání do křesťanství přijde už takové odzívané a jsem rád, že zejména v současném blacku se ta témata posunula často někam k individuálním filozofiím, existencionalizmu apod než aby pořád hrozili pěstičkou na červotočem prožraný kříž u báby nad postelí. Dost ale chápu kapely, že se jim do prskání na islám v současné turbulentní době nechce, protože ty lidi, co ti jen z principu začnou chodit na koncerty, to nechceš. Jinak ale kdo hledá najde. Mě určitě napadá třeba Peste Noire, z českých zas například Moravská zima. Pokud tedy jsou tady pro někoho důležitý tyhle témata. Mně to přijde jako píčovina.

-k- / 23.7.18 23:30odpovědět

Jasně, je otázka zda do muziky promítat politiku a postoje. Ale všeobecně je už úsměvné antikřesťanské rouhání a otáčení křížků - zvláště když to nevyžaduje naprosto žádné hrdinství. Pokud má někdo koule, tak ať se naveze do něčeho mnohem aktuálnějšího a opravdovějšího. Chodit s kredláckým trikem JESUS IS A CUNT je dneska už nuda, ale zajdi si do města v triku ALLAH IS A CUNT a seberou tě za prezentování názorů, potlačujících práva menšin......

Lomikar / 24.7.18 10:18odpovědět

Jo, je to bezpochyby špatně, každý má na to nějakej názor, dle mě se tohle dá vyřešit časem až se usadí prach a hlubší integrací, kdy prostě další generace si budou muset uvědomit, že podrývání letitých autorit je taková hezká evropská vlastnost. Já si ale hlavně myslím, že třeba většina těch kapel se ostatním náboženstvím tolik nevěnuje, protože jsou to povětšinou kapely z území s jinou, křesťanskou minulostí. Vždyť v estetice třeba evropských kapel se neustále objevují kulisy opuštěných chrámů, dómů, osamělých soch a jiných sakrálních staveb uprostřed ničeho, které budí zdání věčnosti a neměnnosti, přičemž jsou nám povědomé z historie, naší krajiny a nějakého kulturního dědictví. Pro nás evropany je v dědictví křesťanství stále skryto mnoho ticha a tajemství, proto je to logicky lákavější jej hudebně zpracovat než řekněme islám, který se pro nás bohužel stal kulturním šokem a tím pádem nějaký extrémní hudební reakce na něj v současné době by se svezly nejspíš na vlně toho šoku. Navíc pokud chceš se něčemu postavit, musíš to nejprve poznat a tuhle aprobaci tu má fakt málokdo, obzvláště z extrémní hudební scény. Proto si myslím, že to ještě bude chtít čas, ale i tahle studna se bude časem otevírat.

-k- / 20.7.18 7:15odpovědět

Zajímavý postřeh. Bez spojitosti s Antigod: už dlouho čekám, až nějaký black metal nebo core začne kopat do méně bezmocného náboženství než jakým je spící křesťanství. Do mrtvol se totiž kope velice pohodlně, ale z ostatního máme strach a plnou hubu keců o toleranci :-):-)

Milan "Bhut" Snopek / 20.7.18 8:06odpovědět

Pravda. Jediné, co snad mohu z paměti vylovit je Ad Hominem (deska Antitheist) a tuzemští Torc (deska Slzy Annwnu). Jenže díky trefování se do jiných náboženství jsou tito rázem strženi do pytle, ve kterém jsou i po právu v něm náležící pojmy. Jednoduše pak dostávají nálepku "náckové", čímž jsou velmi snadno a prostě odsouzeni. Místo toho, aby člověk trochu otevřel oči a zauvažoval, zda je házení do jednoho pytle správné. Nic není černobílé.

Milan "Bhut" Snopek / 20.7.18 8:21odpovědět

jsem to ale vrták... deska Torc, kterou jsem měl na mysli, se správně jmenuje Vzpomínky na Slunce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky