Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arbouretum  - Coming Out of the Fog

Arbouretum Coming Out of the Fog

Jirka D.18.6.2013
Zdroj: bílá 12" gramodeska (# THRILL 314)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Těžko odhadovat, jestli tahle parta chodí s Alem Cisnerosem na pivo, ale nedivil bych se. Při poslechu OM opouští duch tělo, u Arbouretum zůstává. Ale je to o fous.

Na Arbouretum jsem narazil náhodou v nedávné době. Pak jsem si poslechl aktuální desku, pak tu předchozí, pak zachytil informaci o brněnském koncertu a nakonec se na něj nedostal. A teď si říkám, že vedle těch ostatních kravin, co člověk občas napáchá, tahle patří k těm, na které se jen tak nezapomene.

 

Čtveřice chlapíků z Baltimoru na nové desce nepřichází s revolucí ani ve svém výrazu, ani v rámci rockové muziky; svůj výraz posouvají lehce, ubírají na psychedelickém výletování, sází na čistotu, rockovost a ladnost. A revoluci v rockové muzice snad už nečeká nikdo. To ovšem ani v nejmenším nebrání tomu, abych si album nevychutnal při každém poslechu, protože i špacír po kopcích kolem rodného města se dá užít se vším všudy i po dvaceti letech. Koukat skrz haluze na červené střechy dole pod kopcem je fajn pocit, jehož Menzelovská poetika se mi nikdy nepřejí. Mluvil tu někdo o moři a pyramidách? Jděte s tím k šípku! Prostota a jednoduchost mě mnohdy posadí na půlky mnohem jistěji než megalomanství a exotika. A nová deska Arbouretum je prostá. A taky jednoduchá. A taky si k ní klidně sednu na půlky a poslechnu v úplném klidu. Je to fajn pocit, ale to už jsem někde psal.

 

 

Všechno, co tuhle desku táhne vpřed, je svým způsobem nevýrazné a skromné. Snad kromě vytažené kytary a výborného zpěvu Dejva Heumanna, ale tím jen nahlodávám tu nevýraznost, skromnost zůstává. Ostatní krásu netřeba hledat nějak složitě, tahle deska je přímočará - nic neskrývá a na nic si nehraje. Zcela přístupně a srozumitelně servíruje jednu rockovku za druhou, táhne se jak letní podvečer, kdy slunce už tolik nepálí a nálada v partě je výborná. Jasně, bezstarostný úsměv a nesmrtelnost chrousta.

 

„Coming out of the fog“ zajímavě balancuje mezi zcela prostou rockovostí a psychedelickými dálavami. Meditace, chvíli v hranicích normality a chvíli výlet do jiných světů. „World Split Open“ mám nejraději, „Coming Out of the Fog“ vypínám, ale to v kontextu desky nehraje vůbec žádnou roli. Těžko odhadovat, jestli tahle parta chodí s Alem Cisnerosem na pivo, ale nedivil bych se. Při poslechu OM opouští duch tělo, u Arbouretum zůstává. Ale je to o fous.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 18.6.13 22:00odpovědět

Moc fajn deska, tohle se poslouchá samo...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky