Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archivist - Triumvirate

ArchivistTriumvirate

Symptom27.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dejme tomu, že veritas skutečně je in vino a kdybych hroznům holdoval, možná bych se na další poslech nových Archivist posílil.

Názorové spektrum na sítích hraje všemi barvami a je široké jako internet samotný. Nicméně Archivist svým založením přitahují zejména věrné srdcaře, čili ohlasy jsou vesměs kladné. Sám bych rád přispěl hřejivým slovem podpory, při pohledu zpět mám bohužel dojem sestupné tendence. Nechci tu polemizovat o tom, zda Alexova šťastná hvězda vyhasla, zřejmě ne. Z mého úhlu pohledu (a ano, je to tunelový pohled) se autorský kolektiv vydal po stopě melodiím, pro které se mi nedaří vzplanout.

 

Zahořel jsem například pro osmičku Ouroboros. Ta první třetina s grandiózním blackovým feelingem je předobrazem toho, jak bych si to představoval. Hravý přechod přes hajtku do floydovského snění je něco, čím se nesmí šetřit. Finální gradaci rozumím, škoda, že si nepodržela ostré kontury úvodní části. Vypíchl bych ještě Iteration Two: Infernal Automaton a Iteration Three: Anopheli. První ukazuje, jak dobře kapela funguje pod vlivem blastbeatů, precizně zorchestrovaný chaos s rockovou mezihrou a popěvkem v kontrastním dvojhlasu. Druhá není o nic méně dravá a už tak originální styl kapely se zde harmonizuje s čímsi z oblasti stoneru.

 

Triumvirate rozhodně není zklamání, je to kvalitní nahrávka, aby bylo jasno. Objektivně zhodnotitelné parametry vycházejí na výbornou. Zvuk s obstojnou dynamikou je skvělý. Instrumentální výkony jsou po technické stránce na vysoké úrovni. O mikrofon se opět střídají Alex s Annou a proměny na úrovni hrdelního řevu zavnímají hlavně skalní fandové. I přes poměrně jednostranné žánrové zaměření je ze skladeb cítit chuť vstřebat různé vlivy a přetavit je do nových forem. Dalo by se říct, že Archivist svým přístupem vytvářejí vlastní subžánr v rámci atmosférického post-hardcoru. S dalším rozvojem držím palce a do budoucna bych si přál více lehkosti a not, které utkví (jako to umí kolegové z Deafheaven ve svých mezihrách).

 

Jaká škoda, že třetí zásek této mezinárodní sestavy nešel až na dřeň. Osmero skladeb, rozprostřené do padesáti minut, pokračuje v tendencích desek Archivist (2015) a Construct (2017), na jejichž odkaz plynule navazuje. Své předchůdce ničím nepředčí, ani nezrazuje naděje vložené do očekávání. Vše se zdá být na svém místě, jen se mi nedostává slov nepokrytého obdivu. Řekl bych to tak, že nové skladby mi prostě nezní. Trochu mi to připomnělo zmatení z roku 2012, kdy švédové Tiamat vydali svou poslední řadovku The Scarred People, která je snad ještě větší záhada než Zlatá bula sicilská. Archivist naštěstí soudnosti nepozbyli a přes veškeré výhrady s nimi i nadále počítám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky