Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archspire - Bleed the Future

ArchspireBleed the Future

Ruadek9.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee Y8 Plus + Poweramp + Niceboy Hive 2 Joy
VERDIKT: Archspire navazují, ale nepřekonávají.

Zásadní otázka by na začátek této recenze měla znít takto: lze překonat minulou desku Relentless Mutation? Desku, která se už za tu dobu stala klasikou? Lze něco takového vlastně vůbec dokázat?

 

Bleed the Future je bezesporu ještě o fous šílenější, o zlomek sekundy rychlejší, nahuštěnější a bohužel s horším zvukem, který postrádá rozlet (onu čistotu lepšího mixu, jaký se minule povedl). 

 

Archspire jsou ale stále Archspire, na tom se nic nezměnilo (a fakt by mě dožralo, kdyby svůj vypilovaný styl násilně měnili). Jejich zasekávačky, harmonie a vlivy djentu se nezměnily. Technicky neuvěřitelná řežba, která kombinuje osmistrunnou kytaru, šestistrunnou basu, kopáky a palbu činelů spolu s Oliverovým štěkotem. A stále jasně víte, koho posloucháte. Tohle jiná kapela nezahraje.

 

 

Archspire fascinují nadhledem a smyslem pro humor, dokonalým přehledem i při nadzvukové rychlosti. Kontrasty, místa ticha a místa hluku. Kolbiště technického death metalu, který není nasáklý temnotou, ale hravostí. Úžasně vystavěné melodie, které mě vždycky zaskočí, odkud se vzaly a jak přirozeně do celku patří. Stejně jako na Relentless Mutation tu právě detaily tvoří progresivitu a je to hodně o tom je postupně objevovat. 

 

Nová deska je tím vším, co bych po minulé očekával. Žádná velká překvapení se nekonají, Archspire si ale udržují svůj vysoký standard, což je obdivuhodné. Ta deska je srovnatelná, se vší svou cáklou potrefeností, technickou vypiplaností a tím, že pánové nehodlají z ničeho slevit.  A nezpomalí.

 

Vyzdvihl bych dvojici Abandon the Linear a následující titulní Bleed the Future. Obě postavené na nosných kytarových melodiích, které si kupodivu našly místo mezi nádechy kapely. Geniální prostřední část čtvrté skladby (zmíněná Bleed the Future), která se vyklidní z překrásné rytmické hry, aby kapela opět vystartovala v plné palbě. A všechno dobře slyšíte, každou technickou finesu, kterých je obrovské množství. 

 

 

V zásadě jsem spokojen, dostal jsem další porci divokých tanců mých oblíbenců, co dokázali dobře navázat na minulý počin. Ten se jim nepodařilo překonat, ale v mnohém se mu alespoň přiblížili. Občas vyrovnali. Zůstávají tak jednou z mála metalových kapel, kterou se mi nadále vyplatí sledovat. A bavit se u toho. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Honza / 10.12.21 21:50odpovědět

Na nové album jsem se fakt těšil, stihnul jsem i online stream s kapelou a uveřejnění alba. Archspire jsou pro mě jedna z mála současných kapel, kterou si pustím rád. Nové album je opravdu pokračováním prvního a možná je trochu slabší. Slabší v tom, že opakuje stejnou strukturu. Ale pořád se mi líbí. Šestnáctinkové a dvaatřicetinkové závody sice nejsou můj styl a "pidlikání" a kytarovou onanii také nemusím. Tady to však nějak dává smysl. V ultrabrutální rychlosti je i dost melodiky a album snese opakované posclechy. Mrzí mě ale dost papundeklový zvuk. Dynymický rozsah si netroufám určit, ale určitě nebude velký, což je škoda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky