Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arcturus - The Sham Mirrors

ArcturusThe Sham Mirrors

Sorgh30.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Geniální album, které kapelu ukazuje po přelomu milénia. Trošku se odchýlili od předchozího směru, ale stále našlapují s géniem ve střevíci. Jasná stovka!

Legendární a posledními alby skoro kosmické uskupení Arcturus bylo vždy trošku mimo mísu klasického metalu. Původně spíš blackoví, posléze hodně elektroničtí a progresivní. Jejich hudba se vždy vyznačovala jistým teatrálním zaměřením, a to je možná ten hlavní prvek, proč se považuji za skalního fanouška kapely. Album The Sham Mirrors jsem si šel koupit s tím, že nemohu šlápnout vedle. Uběhlo dlouhých pět let od vydání předchozí famozní řadovky La Masquerade Infernale, kterou mnozí považují za vrchol jejich tvorby. Ovšem pět let se nakonec nezdá až tak dlouhých, vezmeme-li v potaz komplikovanost jejich kompozic. Zkrátka to chvíli trvá, než se přichystá odlet k neznámým galaxiím, protože detailů je mnoho a i malý záděr může způsobit velkou neplechu. Šel jsem, zakoupil a od té doby je deska stálicí mé fascinace.

 

Falešná zrcadla, nové téma k odborné diskuzi. Ve stínu zrcadlových objektivů se pohybují specialisté, v soustředěných tvářích netušený zájem i strach z možných komplikací. Kosmické exploratorium hostí setkání kvarteta kombinujícího neutuchající zájem o tajemství souhvězdí Pastýře. Hudba je cesta po zákrutech polární záře, která ve svých odrazech plní touhy uvěřivších snílků. První, co mě při poslechu napadá, je dojem nekonečného prostoru. Jak nečekané, jedná-li se o kapelu vyvazující se ze sfér všeho všedního. Možnosti pohybu nemají hranic, náhle je možno létat a nakouknout do rozličných sférických koridorů. Elektronické vrnění trošku hustí atmosféru a je se o co opřít. Úchvatný pocit, takto levitovat. Marcipánovým panáčkem na pomyslném dortu je osoba Garma, zde pod jménen Trickster G. Rex, pěvce par excellence. Jeho přítomnost dodává albu nezbytný další rozměr, který nelze nalézt na žádném logaritmickém pravítku. Povětšinou vypravuje svým jasným a zvučným tenorem, ovšem nezřídka ohromí i tajným uměním starověkých kastrátů. Vokál zde představuje mistrovsky použitý nástroj, jako ostatně na každém počinu, kde se tento lidský fenomén vyskytl.

 

Tohle ovšem není zdaleka vše, co se zpěvu týče. Překvapení je nachystáno v songu Radical Cut, kde nám hostující Ihsahn dal vzpomenout na skvělé blackové okamžiky infernálních Emperor. Ta skladba je výtečná blekárna a mistrův vokál nenapodobitelný. Černých náznaků je na desce povícero, dejme tomu úvodní pasáž čtvrté Collapse Generation představuje skvěle podaný symfonický blackmetal, který se ani v novém miléniu neměl za co stydět, ba mohl navést mnohé tápající na správnou cestu. Naopak třeba Star – Crossed je v kontrastu k předchozím slovům velmi teatrální věc postavená na klávesách, tu s elektronickým, tu s čistě klavírním vyzněním. Celá nahrávka pak působí velmi hutným a sytým dojmem. Po řádném naposlouchání to přičítám spolupráci basy a jí sekundujícím plochám kláves, které basovou linku často dublují, dobarvují místa lomů paprsků a tím se starají o ten výživný spodek. Mistr klapek Sverd je velmi výrazným pilířem alba The Sham Mirrors a nejen jeho, neboť jeho rukopis se rozpíjí pod celou plejádou alb Arcturus, ale i např. pod albem Nexus Polaris od Covenant (1998), nebo se coby pianista podílel na tvorbě nezařaditelných Ulver. Konkrétně u Sham Mirrors  je muzika na jeho instrumentu postavena minimálně ze 60 procent.

 

Arcturus se na popisované desce posunuli o hezkých pár kroků stranou od minulých alb. Již jsem zmiňoval zahledění v nebetyčnou oblohu a fascinaci universem. Ubylo blacku a prachu z divadelní manéže, nastoupila absolutní čistota hvězdářských čoček. Mistři velmi vtipně uvádějí, že album bylo nahráváno na různých místech, v různých časech a formátech. Při poslechu mě napadá, že se nemuselo vždy jednat o naše pozemské vnímání místa a času, vše je velmi relativní. The Sham Mirrors bylo stvořeno vyšší silou, která nemá potíže dotknout se dokonalosti. Teď už je jen otázka, jestli my pozemšťané budeme schopni rozluštit všechna poselství na albu uložená. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky