Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arkhaaik - Uithis

ArkhaaikUithis

Garmfrost10.9.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Nálada Uithis je temná, ne však zlá. Většinou podivná, pro vnímavého jakoby duchovně známá, ale nekonkrétní.

Snažil jsem se dostat do slov pocity z poslechu nové nadílky švýcarských Arkhaaik Uithis. Aniž by se člověk pustil do surrealistického básnění a expresivního hraní si s citoslovci, je popis natolik náladotvorného díla nesnadným úkolem. Ostatně už pár let starý debut s šíleným názvem *dhg̑hm̥tós vybízel posluchače k výzvám svým experimentálním a zároveň nesmírně duchovním potenciálem. Arkhaaik je švýcarským seskupením, které ve své tvorbě cestují časem do doby bronzové, holdují rituálům, lovu a bohům hledí do tváře. Pro svůj výraz si Arkhaaik berou plnými hrstmi z načernalého deathu zmutovaného v doommetalový močál a temného ambientu, který je projevu kapely stejně platný jako metal.

 

Většina kapel, které se ve své tvorbě věnují historickým tématům, tuto stránku vypisují v lyrice, avšak hudebně se jedná o běžný metalový či rockový materiál. Z nahrávek Arkhaaik na vás historie dýchne z každého okamžiku. Dokonce bych řekl, že pokud se necháte vést, zapomenete, že posloucháte současného interpreta. Uithis je takový ještě víc než nevyslovitelný debut. Uithis znamená lov a je otázkou, zda jste lovcem nebo štvanou zvěří. S Arkhaaik si myslím nějaké leče a oslavného hodokvasu nedočkáte. Spíše budete krví malovat po zdi jeskyně a teatrálním hlasem oběť věnovat starým bohům.

 

Nahrávka je nazpívaná protoindoevropštinou (její rekonstruovanou aproximací – čerpal jsem z naučného slovníku). V Uithis se tak kapela snaží dosáhnout dokonalého obrazu dávných časů. Arkhaaik nejsou vědci, spíše umělečtí průvodci, kterým jde o co nejplastičtější představu tehdejšího prostředí.

 

Díky pro současného posluchače nevšednímu jazyku jsou zpěvy zajímavým zážitkem. V mixu brutálních prostředků extrémního metalu s mocnou náladotvorností a možnostmi ambientu je Uithis dokonalým soundtrackem prehistorického světa. S nástroji se nezachází běžným způsobem, vše pracuje pro celkový dojem. Nenaleznete zde sólové hrátky přebujelých eg, ale čistou spolupráci podobně laděných osobností. Skladby jsou delší stopáže. Jsou čtyři, ale celková délka je snesitelná, nehrozí nuda. Naopak ve vás vyvolává závratě a nadšení.

 

Hrdelní vokály, murmur i šamanské nápěvy i rytmy propouští zvuky přírody a různé samply. Melodie jsou nesmírně mocné, tu freneticky obsáhlé, tu introvertně nechané napospas vnitřnímu souboji. Nálada Uithis je temná, ne však zlá. Většinou podivná, pro vnímavého jakoby duchovně známá, ne však konkrétní.

 

Oproti debutu ubylo zmiňovaného ambientu. Na Uithis jsou veškeré prvky zakomponovány do mohutné koule pomalého soukolí. Uithis se do zběsilé vichřice nepouští. Silné melodické prvky neshazují tíživou atmosféru do laciného a snadno vstřebatelného lajdáctví. Jsou vítanou pomůckou a světlem v naprosté tmě. Vidíte, nakonec jsem slova našel…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky