Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arnaut Pavle - Transylvanian Glare

Arnaut PavleTransylvanian Glare

Victimer23.6.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Arnaut Pavle umí být krutí, ale nebojí se ani melodií. Jejich syrový včelín z transylvánských lesů je zahraný s přehledem.

O anonymní blackmetalové těleso Arnaut Pavle jsem poprvé zavadil díky labelu Mystískaos, pod jehož křídly vyšel debut. Tenkrát jsem hledal spíš košatější a méně stravitelná alba, přímočarost těchto Finů ovšem vypudila tyhle myšlenky z hlavy. Ta pak fungovala na jednoduché povely - nestát, nekoukat, pařit. A hlavně nic neřešit a prát jen velmi špinavé prádlo. Jako nejjednodušší bude nazvat tuhle vampýrskou surovost coby následovníka nejlepších roků Darkthrone.


To je bez debat. Komu se tedy zastesklo po deskách jako Transilvanian Hunger nebo Under a Funeral Moon a připadá mu současnost norských strýců příliš zahleděná do heavy starobylosti, možná pookřeje právě s poslechem desek Arnaut Pavle. Vedle této silné náklonnosti přidejme kus punkové rebelie posypané black-thrashovými ozvěnami starých pardálů typu raných Sodom. Zapomínat nemůžeme ani na temnou upírskou tématiku. Právě v ní je položen základ špinavé noční produkce Arnaut Pavle. Taky samotné jméno kapely s tím úzce souvisí. To si vybrala po srbském hajdukovi, jenž se po své smrti údajně stal upírem. Zkontrolujte tedy stav potravin, jestli nechybí česnek.

 


Arnaut Pavle lze odbýt pro jejich značně neoriginální pojetí, anebo jim vzdát hold jako mistrům řemesla. Jejich včelí žihadla bodají stejně neúprosně jako u zásadních alb zásadních kapel. Finové vládnou citem pro tento typ zla, z jejich strun lítají třísky, kemry a chladné zacházení vůbec. Představit si šíleného knížepána jak korzuje polesím a lačný po krvi hledá další nevinnou oběť, to taky není zrovna těžké. Primitivní zvířecí pud v těle člověka je probuzen. Já na tahle srovnání v tomto směru moc nedám. Jasně, člověk to zná, slyšel, porovnává, ale důležité je, že to prostě znovu chce. Žádá si novou dávku blackové špíny. Arnaut Pavle navíc umí. Nejedou jen bezhlavě do úplného vypnutí jakýchkoliv citů. Počínají si zkušeně. Mění tempa, od ultrarychlých vyhlazováků směřují do stínu skal, kde odpočívají a dají vyniknout melodiím. Jako například ve skladbách With Sulphur Carriage nebo Final Descent. Druhá jmenovaná má až doomové tempo a chladným dohledem pozoruje situaci po a před dalším pustošením. To nejbližší nastane v druhé polovině skladby samotné. Z houpavého přemítání se přechází do útoku.


Mám rád, jakým způsobem umí Arnaut Pavle měnit výraz, aby přitom zůstali pořád animální a krvelační. Vedle otvíráku Come Curses, což je klon Darkthrone jak prase, si poslechněte takovou Judgement from Below, kterou vede úžasná kytarová melodie. Ano, tahle kapela vykrádá staré hroby, ale kosti z nich vytažené tvoří jen dobrý základ pro další noční výstřelky, kterými se Arnaut Pavle umí dokrmit. Jejich bestialita je tvárná a chorobnost prorostlá. Transylvanian Glare je dobrá deska. Práce, ke které se člověk musí vracet, protože ví, že dostane kvalitu ve spojení s klasikou. Zlo v podání Arnaut Pavle je zručné, konstruktivní a kytara vyloženě excelentní. Na druhou stranu vokál je spíš průměr a není to on, kdo tuhle káru táhne. V závěru alba dá kapela opět znát, že melodie a sólíčka ji v zajetí studené noci nejsou cizí. A o tom to je, to na mě působí. Odbýt Arnaut Pavle jednou nálepkou by bylo až moc snadné. Tahle kapela má svůj zvrácený šarm.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky