Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Àrsaidh - Roots

ÀrsaidhRoots

Bhut21.7.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: U Roots od kapely Ársaidh se můžete soustředit na barevné melodie a rozsáhlé kompozice nemálo připomínající podzimní lesní cesty listnatého lesa, kde ono kolorované rozličně tvarované listí hladí kroky a příjemně šustí v mysli, aby jeho vůně následně dokonala očistu hlavy. K tomu snad už netřeba nic dodávat. Naslouchejte a otevřete své vnímání.

Ještě se nestihla na výsluní pořádně ohřát zbrusu nová placka Roots od anglického projektu Ársaidh a už jeho autor změnil název kapely na Saor. Každopádně nás tyto peripetie nemusí trápit, jelikož se budeme plně věnovat debutovému a de facto poslednímu počinu Roots právě od Ársaidh. Za celou muzikou stojí človíček jménem Andy Marshall, kterého můžeme znát jako vokalistu Old Silver Key, nebo jako tvůrce jeho dalších projektů, například In Vino Veritas nebo Askival. Ale dost bylo jmen, nyní je důležité se ponořit do sdělení alba Roots.

 

Roots se zjevilo poněkud nenápadně na poli atmosférického folk black metalu. Toto žánrové přiblížení je docela divočina, takže vězte, že něco podobného byste mohli slyšet třeba u vynikajících Árstíðir Lífsins, či Agalloch. Tolik tedy k přiblížení hudebního koutku, ve kterém se budeme pohybovat. Osobně si myslím, že takovou hudbu lze pořádně udělat jen stěží a když jste na to sami, je to o dost těžší. Není jednoduché vymyslet motiv, který bude znít natolik podmanivě, aby byl posluchač lapen do sítí tohoto chladného žánru. Z hudby musí dýchat vánek moře, který vyvolá kostitřas, musíme cítit vůni lesa po dešti, na obloze se nemá blyštit slunce, nýbrž neblaze cestovat velká mračna. Trochu anglické počasí, lépe řečeno ostrovní. A pokud se nám toto celé podaří jistým způsobem navodit, je vyhráno. Roots tyto jevy dokázalo oživit a zaznamenat v hudbě samotné, dokázalo je navrstvit na sebe tak, aby z toho mrazu zas tolik nezáblo a jediný mráz, který proběhne po zádech má za důsledek vzrušení, nikoliv vlezlá kosa. Je až s podivem, kterak se to povedlo dát dohromady a čistě uhranout uši. Pokud se rádi hroužíte do podmanivých, mechem porostlých melodií a nejste odpůrci rozsáhlých songů s všelijakými, avšak přirozenými zvraty, bude tato deska pro vás jednou z těch lepších, které si letos pustíte. Příroda zde totiž vstupuje naproti svému naslouchači. Je to jedno z alb, které odhodí špínu měst a směle ukáže ryzí nahotu a panenství Země samotné.

 

Věřím, že autor nedělá žádné vypočítavé kroky, nýbrž skládá striktně srdcem, což je na výsledné nahrávce značně znát. Jeho specificky hrubý vokál totiž plně koresponduje s divočejšími přírodními živly, a pokud trochu vypnete mysl, máte dojem, že to co posloucháte, není hlas člověka, nýbrž jednoho z přírodních živlů. Třeba se to jeví jako sen, ale ten sen si setsakramentsky hodlám užít. Je jedno, že zvuk je jaksi zabalený a chmurně zadýmaný – to nakonec dodává celému albu zvláštní patinu a jen přidává na prazvláštní tajemnosti. Nelze říci, že ten, či ten nástroj je dominantní a vévodí nad ostatními, nebo snad vytváří ústřední motiv. Tady má totiž každý svou řadovou roli a v jisté okamžiky má prostě podium jen pro sebe. Plně se pak můžete soustředit na barevné melodie a rozsáhlé kompozice nemálo připomínající podzimní lesní cesty listnatého lesa, kde ono kolorované rozličně tvarované listí hladí kroky a příjemně šustí v mysli, aby jeho vůně následně dokonala očistu hlavy. K tomu snad už netřeba nic dodávat. Naslouchejte a otevřete své vnímání.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky