Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Árstíðir Lífsins - Hermalausaz (EP)

Árstíðir LífsinsHermalausaz (EP)

Garmfrost12.2.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Nový počin fenomenálních pohanů Árstíðir Lífsins se věnuje záhadnému nápisu na runovém kameni Eggja.

Po sedmi letech od posledního EP vydali islandsko-němečtí pohanští badatelé Árstíðir Lífsins další krátkometrážní dílo. Stejně jako Heljarkviða, vychází i Hermalausaz v období slunovratu, na sklonku roku, kdy dny jsou velice krátké a noc tak inspirující. Obě díla jsou uváděna jako EP, nicméně obě přesahují čtyřiceti minutovou stopáž, přičemž obsahují dvojici dvaceti minutových skladeb. Formát EP je tedy uváděn spíše z pozice formální. Zatímco starší z EP je nahrávkou intimní, pochmurnou a v podstatě meditativní, Hermalausaz svou výbušností připomíná erupci sopky, která pár dní před vydáním nahrávky vybuchla na poloostrově Reykjanes.

 

Hermalausaz se věnuje záhadnému nápisu na runovém kameni Eggja na západě Norska. Už přes dvacet let je pro zástupy badatelů záhadou a díky němu se název obce Sogndal dostal do povědomí lidí napříč světem. Árstíðir Lífsins samozřejmě nepřišli na kloub, co nápis obsahuje, spíše se rozepisují o tom, co v nich vyvolal za myšlenkové pochody, máme zde tedy fakta, poezii i fantazii.

 

Nechejte se ukolébat úvodním šuměním moře za doprovodu akustického vybrnkávání první ze skladeb Ýrr. Pozvolně se od tichého začátku přesunujeme do bouře blackové vichřice. Bohatýrské chorály jsou předzvěstí šíleného barda s hrdelním přednesem. Marsél umí svůj hlas proměnit do různých poloh. Umí řvát, tklivě pět svým basbarytonem, umí vyprávět i recitovat. Spolu s dvojicí instrumentálních spoluhráčů – multihráči na všechno možné – Árnim a Stefánem, dokáže vytvořit monumentální chór. Ýrr představuje široký rejstřík nálad. Nabízí extrémní tlak, podmanivě atmosférické melodie, mohutné nápěvy i černočerný blackový nářez. Frenetický závěr kompozice uvádí posluchače v úžas, jak kompletní dílo právě slyšel.

 

Þistill jde prožitku naproti ještě dál. Hned od začátku nedává prostor k nadechnutí. Tremola a blasty kouzlí nevšední melodické linky. Skladba po počátečním rauši zpomalí a nabírá dech. Vévodí jí však energie a nepropustná melancholie. Melancholie neodevzdaná, pochmurná a razantní. Krákor je opět doprovázen mocnými mužskými sbory. Zhruba v polovině skladba dramaticky zvolní a nabírá až filmově ambientní proporce. Už dávno jsem věděl, že jsou Árni se Stefánem kompozičně neohraničenými umělci. Pořád své hranice posouvají. A je jedno, zda jsou činní v epickém prostředí či nahuštěném blacku.

 

Neuvádím všechny nástroje, které jsou v Hermalausaz ke slyšení. Kdo se o Árstíðir Lífsins zajímá už delší čas, ví, že může čekat vedle klasické rockové sestavy také různé strunové lidové nástroje protkané přírodními zvuky atd. A ne jinak je tomu i nyní. Strunovou mozaikou tu a tam probleskují smyčce, nicméně většina stojí a padá právě na strunách a dynamických bicích či perkusích.

 

 

Je Hermalausaz předzvěstí dlouhohrajícího alba? Byl bych moc rád. Od druhého dílu Saga á tveim tungum II: Eigi fjǫll né firðir uběhly už čtyři roky. Na Árstíðir Lífsins se mi líbí, že jejich díla jsou zárukou nadprůměrného zážitku. Jejich diskografie je vzácně vyrovnaná a věrná svému odkazu. Kapela se neustále vyvíjí, přičemž zůstává onou partou etnografických badatelů jako na začátku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky