Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Árstíðir Lífsins - Saga á tveim tungum I: Vápn ok viðr

Árstíðir LífsinsSaga á tveim tungum I: Vápn ok viðr

Garmfrost26.8.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Slyšte příběh o panování krále Óláfra Helgi Haraldssona.

Už jsem se začal obávat, že je s Árstíðir lífsins amen. V počátcích kariéry kapela své nahrávky chrlila co dva roky, což zdatně prokládala i úžasnými ípíčky. Od třetí řadovky Aldafǫðr ok munka dróttinn uteklo bezmála pět let, což je v případě Árstíðir lífsins ohromná prodleva. Nicméně pravdou také je, že dobrého pomálu a každá jejich deska vydá za deset jiných. Vzhledem k tomu, že Árstíðir lífsins nepatří mezi mainstream, připomínám, že se jedná o islandsko-německý projekt, za kterým stojí trojice Árni, Stefán a  Marsél. Všechny pojí účinkování v německých Helrunar. Árniho budete znát mimo jiné z Carpe Noctem a Stefánovi Kerbenok stojí rovněž za hřích. Nyní se už ale pojďme ponořit do rozsáhlého vyprávění Saga á tveim tungum I: Vápn ok vir. Tato nahrávka otevírá příběh o panování krále Óláfra Helgi Haraldssona a zavede nás do jedenáctého století našeho letopočtu.

 

 

Docela mě překvapil běsnící rozjezd desky, který je nasáklý blackovou černotou. Kdo sleduje Árstíðir lífsins delší čas, ví, že kapela sázela spíše na epické kompozice s jemnější náturou. Ani debut, který byl zřejmě „nejblackmetalovější“ z celé diskografie, neoplýval podobnými nářezy, jakým je úvodní Fornjóts synir ljótir at Haddingja lands lynláðum. Ač mám raději black nasypaný a krutý, od Árstíðir lífsins čekám bardské zpěvy, melodie a emoce. Proto jsem byl vskutku podobnou řezničinou zaražený až na půdu. Naštěstí se už během skladby nálada rozvolní a heroické fluidum střídá čerta u kormidla. A nejpozději od následující Sundvǫrpuðir ok áraþytr je už vše takové, jak jsem si přál. Ne, stagnace a opakování se nekoná. Árstíðir lífsins za ty roky svůj styl vymazlili do podoby, kterou si není možné splést s žádnou jinou kapelou. Jejich akustické hrátky, mohutné sbory, citlivá práce s dobovými i klávesovými nástroji (o smyčcích ani nemluvě), patří vždy mezi to nejpovedenější, co scéna nabízí. A právě tak dokonalé jsou i zpěvy. Není možné s určitostí poukázat na hlavní pěveckou linii, tak jsou všichni tři do kompozic zainteresovaní. Marsélův hlas samozřejmě poznáte na sto honů, ale výtečně propracované sbory, druhé či třetí hlasy neustále rozvíjející hlavní linii předního vypravěče tak, že jsou košaté stejně jako instrumentální část alba.

 

 

Více než hodinová stopáž je v podobném případě více než nutná, což nebude pro ty, kteří kapelu sledují od začátku, žádným překvapením. Árni a spol. jednoduše pro sebevyjádření potřebují větší prostor. Nikdy se jim ale nepodařilo nacpat do desek vatu. Naopak, každý moment byl a je úžasný, jedinečný. Posluchač bývá radostně unášen často nečekaným vývojem kompozice, že si ani nevšimne, že uteklo moře času. Tedy, bývalo to tak. Saga á tveim tungum I: Vápn ok vir pár hlušších míst obsahuje. I na ty hodinky jsem se párkrát podíval. Mám problém s dvojicí Líf á milli hveinandi bloðkerta a Stǫng óð gylld fyr gǫngum ræfi. Obě pojí stopáž, že jdou po sobě a obě jsou právě tak skvělé. Obě jsou ale nadstavené méně chutnou kaší. Kupodivu tím slabším v mozaice je blackový dílek. Jakmile kapela zvolní, rozezpívá se, přidají se smyčce, akustika a klávesové nástroje, je vše zapomenuto. V takovým místech jsou Árstíðir lífsins bezvýhradně přesvědčiví a právě pro ně mám tuhle kapelu moc rád. Obzvláště silní jsou v ponurých poémech. Siðar heilags brá sólar ljósi je přesně taková. K dokonalosti ji stačí basový zpěv podpořený tichým mručením a ještě tišším klávesovým podkresem…Uf!

 

Chtěl jsem se vyhnout pitváním jednotlivých skladeb a málem jsem se nechal zlákat. Myslím, že z uvedených dojmů musí být jasné, že se na Saga á tveim tungum I: Vápn ok vir můžete dočkat všeho možného. Árstíðir lífsins jsou zdatnými vypravěči a jejich stylový rádius je vskutku široký. I přes menší výhrady je tato deska mimořádná. Album uzavírá nejdelší Haldi oss frá eldi, eilífr skapa deilir tklivými sbory, přelévající se do básnického přednesu, postupným uticháním a šumem větru nad rozbouřenými vlnami…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky