Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
As We Fight - Meet Your Maker

As We FightMeet Your Maker

Michal Z16.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Naprosto zbytečná deska, možná i kapela, ale nechci navždy zatracovat, třeba se obrodí. Bez invence, nápadu – pouhé čisté velkosériové řemeslo. Pánové takhle opravdu ne!

 

Mladá metalcoreová parta As We Fight z Dánska na nás vyvrhuje již svoji třetí placatici „Meet Your Maker“. Jejich dřívější tvorba mě nepoznamenala, tudíž k této bandě přistupuji jako nepopsaný list. První dojem? Jedni z mnoha, co se vezou ve třetí okresní lize, někde na pokoutním menším festiválku by člověk zapařil, ale pochybuji, že by se tato kapela někomu vybavila za dva dny.

 

Co že se to vlastně v pitech CD „Meet Your Maker“ děje? Naprostá šeď zmaru, průměr, stylová klišé. Metalcore středního zatěžkaného tempa, takových desek už jsou na světě tuny a tato nemá odvahu ani vystrčit hlavu. Jakoby člověk vyrazil na sklizené kukuřičné pole a hledal pro své domácí zvířectvo nějakou opomenutou kukuřici. Bohužel tuto plochu kombajn přejel dokonale a zvířata pojdou hlady.

 

První část alba vám prosviští kolem uší bez jediného záchytného bodu (pár zasekávaček půjčených od Machine Head je doslova trapných), vše se slije do jednoho bodu, a při jízdě autobusem máte pocit, že jste zadřímnuli a hraje pořád jedna stejná skladba. Nuance jsou tak malé a využívání stejných postupů ve všech skladbách je smrtelné.

 

 

Jako vykoupení působí akustický minutový předěl v polovině alba, i když také nepobral nijaký nápad a po minutě se těšíte na lepší časy. Co povídat dále? U některých alb, aby člověk slova lovil sáhodlouze. Situace z první poloviny alba se opakuje. I když se tempo lehce zvedá, např. v „Pull Me Asunder“, na jásot je stále příliš brzy. Nenacházím nic. Nicota nedovolí mým údům reprodukovat myšlenky a ideje. Hudba je prázdná a já s ní.

 

Z hráčských výkonů není koho vypíchnout, snad jen bicmen drží tento děravý škuner nad vodou. Vokál štěkavý, uřvaný, malý rejstřík, nudí (jeden z davu). Nechápu proč As We Fight potřebují dvě hrdla, naprosto zbytečné, ničím se neliší, a kadence deklamací je pro jednoho zvládnutelná s prstem v nose.

 

Naštěstí deska není úplný průser a v ranku poslouchatelnosti ji drží slušný sound. Produkce a mix v rukou zkušených. Vyčerpanost a zbytečnost však vše přebíjí a nemám důvod měnit své koně v metalcore šupleti. Tady jsou jen jedni z mnoha, dělníci a hochštapleři.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky