Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asaf Avidan - Gold Shadow

Asaf AvidanGold Shadow

Jirka D.3.4.2015
Zdroj: CD v jewelcase edici (# 06025 4712704 4)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Druhá sólová deska Asafa Avidana, druhý zásah do černého a druhý důvod, proč tohoto umělce z Izraele zařadit mezi světovou špičku.

Asaf Avidan na sólové dráze nás v redakci svou předchozí deskou „Different Pulses“ okouzlil a učaroval. Může za to zvláštní intimita jeho projevu, hlas plný bolesti, zahrnující celý svět okolo nás, ale i ten vnitřní, složitý a mnohdy o to bolestnější. Může za to tenhle výborný videoklip, jemuž nepodlehnout znamená mít srdce z kamene. A může za to i ta whisky, čistá, halící všechny životní trable do lehce mlžného oparu, ze kterého vyjít znamená vystřízlivět a zjistit, že všechno zůstalo při starém. Netaháme často plných sto bobříků z klobouku a nejezdíme často na velké festivaly, ale Asaf Avidan nás dokázal přesvědčit v obojím - zabodoval a kolega vyrazil na Colours.

 

Bylo tedy naprosto přirozené, že na novou desku jsem se těšil, trpělivě na ni čekal a vzhlížel k ní s nadějemi, které by měly být u těchto mladých interpretů naprosto samozřejmé. Rutina starých bardů má svůj půvab a své kouzlo. Kouzlo oblíbené značky vína, ale životnost mládí nelze nahradit ničím. Takže? Asaf Avidan přichází s novou deskou, která z té předchozí v mnoha ohledech vychází, ale stejně tak nezůstává stát na místě a své písničkářství přibarvuje opět trochu jinými odstíny. Paleta je bohatá a kombinací je nepřeberně.

 

Le Monde logoPoměrně kontroverzní reakci, minimálně v rodném Izraeli, vyvolal letošní Avidanův rozhovor pro francouzský magazín Le Monde, ve kterém se přiznal, že se necítí být Izraelcem. „Nás Izraelce spojuje strach. Jsme neustále ti pronásledování, a to je taky důvod, proč nemám nadále zájem žít v Izraeli; abych ten strach necítil.“ Po sérii mediální kritiky následně dodává, že se nikdy nepovažoval za izraelského umělce, ale za umělce z Izraele. Nikdy nebylo jeho cílem reprezentovat Izrael, být politikem nebo diplomatem.

 

Asi nejnápadnější změnou je větší důraz na bohatost aranží, za kterými stojí možná větší rozpočet, možná ale jen snaha posunout se zase o kousek dál. Příčina je dlouhý seznam hostů a nástrojů, následek pak chorály a sbory, zapojení tělesa smyčcových a žesťových nástrojů a místy atmosféra jak na americké desce (jasně, pátá, osmá či devátá skladba). Napadla mě myšlenka na Leonarda Cohena, ale ještě než mě začnete kamenovat za nemístné srovnání, dodávám pouze úvahu o přirozené generační obměně, která je o to potěšitelnější vzhledem k Avidanovu věku. Je vůbec zajímavé, s jakou jistotou a grácií tvoří tenhle pětatřicátník teprve na své druhé sólovce.

 

„Gold Shadow“ ale není jen deska velkých aranží a rozmáchlejších skladeb. Avidan opět sází na intimitu a výrazovou skromnost, možná v menší míře, ale možná o to silněji. Tyhle naléhavé zpovědi soustřeďuje především (ale nejen) do poslední dvojice písní, které stojí na akustické kytaře, na lásce a samozřejmě na Avidanovi.

 

Oh fair haired traveling girl

keep on traveling on

oh fair haired traveling girl

it’s just the seat that you have is wrong

 

Ale ani tady rejstřík barev a odstínů nekončí. „Over My Head“ má velmi pozitivní náboj (narozdíl od lehce naivního videoklipu), stejně tak „Ode To My Thalamus“ ukazuje Avidana rozverného a hrajícího s radostí a chutí. Titulní „Gold Shadow“ má naopak silně baladický podtext, nijak neskrývaný smutek a Avidanovo „...deep and true as whiskey / soft and sure as lies...“ mám občas chuť vykřičet do celého světa.

 

 

Takže? Asaf Avidan přišel s výbornou deskou, kterou je radost poslouchat, do které je radost pronikat a jakých není dvacet do roka. Nepopírám, že "Different Pulses" se mi díky své větší rockovosti líbí o něco víc, že její titulní skladba je nepřekonatelná, ale i tak si Avidan svou pozici hájí, drží a jen těžko si jej splete s někým jiným. Jsem nadšen, ale to už jste asi poznali.

 

Gold Shadow CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 4.4.15 20:07odpovědět

Nadšení jsme oba, tenhle poslech si fakt užívám...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky