Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asagraum - Dawn Of Infinite Fire

AsagraumDawn Of Infinite Fire

Bhut23.11.2019
Zdroj: CD //#EDGE025CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: První liga syrového blacku? To ještě ne, ale tahle meta se čile blíží. V každém případě je tato deska skvělým úkazem, který by neměl zůstat bez povšimnutí. Za mě jde o velkou spokojenost.

Dívčí black metal Asagraum nabírá na skvostných rozměrech a jeho podoba dostává natolik animální charakter, že se nelze ubránit fascinaci a nezřízenému obdivu. Kdo by to byl řekl, že se v desce Dawn Of Infinite Fire najde tolik agrese a napumpovaného vzteku?! Nový pojem této široké scény musí mít něco silného v rukávě, aby tím dokázal oslnit. Jakou tajnou zbraň Asagraum využívají? Ne, fakt to není to, že to jsou ženský…

 

…a nebo jo? V každém případě hlavním mozkem kapely je dívka jménem Obscura, která tvoří dominantu kapely. Ať už jde o hlas, autorství písní, či vedení celé filosofie skupiny. Ale to samo o sobě nestačí k tomu, abychom mohli kapelu zařadit mezi to zajímavé, co se na scéně odehrává. Naproti tomu tenhle black metal jednoduše nemá nic navíc, co by jej výrazně lišilo od jiných sírou čpících spolků. Nejsou tu žádné prvky cizích žánrů, žádné extravagance, zkrátka čirý black, jehož síla se násobí s přesvědčením, která tento styl provází. Alespoň po pročtení rozhovoru s Obscurou v časopise Spark (fakt tam je o kapele článek!) jsem nabyl dojmu, že tahle holka to s blackem myslí naprosto vážně a velice svérázný je i její pohled na život jako takový. A právě to oddání žánru je podle mého skromného úsudku velmi podstatné k tomu, aby vzniklo dílo, které bude mít hlavu a patu. Black metal totiž není jen o tom, že dáte dohromady několik byť sebeskvělejších riffů a celé to rozeženete salvou ultrasvižných bicích v doprovodu nelidského vokálu. Asagraum to sice dovedou, ale já tu cítím ještě něco víc. Něco, co celek povznáší.

 

 

Můžu tady jednoduše vypíchnout právě rychlost, která těmhle dívkám vážně není cizí. Ale to by bylo trochu málo, takže přihodím ještě perfektní práci strunných nástrojů, protože vedle výtečné melodiky tu máme i kvalitní baskytarové party, které občas vyrazí na povrch. Jenže takto zevrubný a poměrně nezáživně fádní popis k pochopení desky zaručeně nestačí. Je to sice fajn berlička k tomu, abychom si uvědomili, že tenhle black je nekompromisní jízda, co udržuje tempo ve varu, ale je to pochopitelně dost málo k obhajobě jedné z nejslibnějších mladých kapel současnosti. Můžete si myslet, že máte rádi black metal, ale jeho podstata tkví ještě v jiných rozměrech, než je jen poslech několika songů. Musíte to vnímat podprahově, cítit z těch tónů nepředstíranou zlobu, vnímat ryzí nihilismus a zachytit formy odcizení. Je to hodně náladový žánr a právě na Dawn Of Infinite Fire se jeho základní konstrukce podařila vykreslit. Zkrátka není to jen o tom, že to dobře sype a že zrovna tuhle rubanici hraje banda pohledných slečen. To je přece vedlejší, proč asi dělá celá řada blackových kapel tajnosti se sestavou? Snad kvůli tomu, aby se jedinec soustředil primárně na hudbu a její poselství a nedělal nějaké závěry, že když je to baba z Nizozemska, tak to třeba nebude ono. Blbost, tahle deska je toho důkazem, protože válcuje naprosto diktátorskou rétorikou.

 

Sedí mi tu všechno, ačkoliv bych pár škarohlídských výhrad jistě dokázal vydloubat. Třeba v bookletu mi přijde škoda, že nejsou zveřejněny všechny texty, ale jen některé. A taky, že u fotky bicmenky je jméno Obscura a ne A. Morthaemer, protože Obscura má fotku na jiné stránce. Je fakt, že styl obou obrázků je velmi zaměnitelný a já tak velmi podrobně zkoumal, zda jsou fotky nějak odlišné, abych skutečně pár nepatrných rozdílů našel. Nicméně to jsou jen takové drobné šrámy, které zase podtrhují fakt, že před sebou máme kapelu novou, nikoliv stoprocentně profi, byť s velmi výrazným startem, který se vyvíjí správným směrem. Je mi vyloženou ctí sledovat jejich pozvolný hudební vývoj a těším se dalších nahrávek. Pokud stále čekáte, na nějaká doporučení, proč si tuhle desku vlastně pustit, když se na ní kromě poctivě zvládnutého řemesla ničeho extrazvláštního neodehrává, pak musím jen šibalsky pokrčit úsměv. Tohle je prostě energie, žádný prog. Je to masivní deska a přes všechny ty učebnicové prvky má svou hloubku. Prvotně zaujme bez problému právě svou nespoutanou divokostí. Ovšem správné soustředění odtajní patřičné přednosti, které z desky sálají. Black metal vyšší třídy, který má vše, co si od jeho syrové podoby žádám. Perfektní práce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky