Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čarovní Ascension nehýří přehnanou aktivitou, ale zhruba každé čtyři roky vydají dlouhohrající album. To pak způsobí scéně nenápadné pozdvižení, aniž by ta sebou zacloumala nečekanou ranou, ale obohacena si valí vesmírem dál. Tedy zase jen do doby, než se objeví další nahrávka těchto tuze zajímavých Němců. Jak z daného faktu vyplývá, jedná se o kapelu nenápadnou, ale o to přínosnější. Z mého pohledu si Ascension zaslouží většího ohlasu, než se jim dostává. Na druhou stranu díky tomu není jejich temné podzemí nikam tlačené.

Po grandiózním debutu Consolamentum byla dvojka The Dead of the World o kousek méně dravá, byla těžší na poslech, tudíž nepřístupnější a vícero poslechů vyžadující. Hodně příznivců debutu na ně tehdy zanevřela. Ale dalších přibylo, tak už to bývá. Kapela se vydala na trochu jinou cestu a bylo otázkou, zda na ní zůstane a bude pokračovat, nebo půjde jinudy.

Hned prvotní nátisk v podobě intra Garmonbozia dává na srozuměnou, že nebude nic takové, jak se na první pohled tváří. Přibylo éteričnosti, rockových postupů, možná melancholie, určitě odvahy tvořit cokoliv a přitom zůstat věrní svému pojetí blackmetalové temnoty. Doslova mi spadla čelist z toho, co se na mě vychrlilo. Představte si mix Secrets of the Moon, Gojira a Odem Arcarum s všudypřítomným, už dávno typickým rukopisem Ascension. To vše podané s grácií, zuřivou elegancí, parádní instrumentací a skladatelskou genialitou. Ever Staring Eyes dokonale otevře brány neviditelného světa. Píseň obsahuje animální zuřivost debutu, lehkost v přístupu i vzdušné melodie. Připadne mi, jako by se kapela o nic nesnažila a pouze se nechala vést svou inspirující múzou. Často nesourodé postupy mohou působit nepatřičně, ale stačí vynechat zažité představy, nechat se nést vlnou, vytvořenou speciálně pro vás. Je možné, že vnímavější budou zneklidněni hypnotickou silou nahrávky.

Z mých slov vyplývá, že se mají true blackers Under Ether zdaleka vyhnout. Že se jedná o stylově progresivní mišmaš, ze kterého jim naskočí kopřivka. Ale tak to není. Stále se jedná o dobrý black, ale spíše pro ty, kteří se rádi nechávají překvapovat a nebojí se změn. Můžou si pak vychutnat zajímavé podání smrti a tmavých nálad k naprosté spokojenosti. Ocenit mohou i nespoutanou energii a dravou vášeň prosakující z každého póru nahrávky. Ta v podstatě svou kompaktností, svírající v sobě naprosto rozdílné polohy stylu i emocí, posluchače stejnou měrou uspokojí i zneklidní.

I když se Ascension nebojí všemožných inspirací, zůstávají nadále sami sebou. Je to dáno jak svébytným vokálem, tak osobitými postupy. Možná přeháním, ale klukům se podařilo nahrát album, u kterého jste schopni zapomenout, že posloucháte dílo stvořené lidmi. Řekl bych, že si Under Ether bude žít nadále vlastním životem. Jisté je, že i po delší době, kdy jsem si dal s poslechem pauzu, nahrávka dál roste a přináší nové vzruchy a radosti.