Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ashes Divide - Keep Telling Myself It s Allright

Ashes DivideKeep Telling Myself It s Allright

Ruadek6.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: IPod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Výborná rocková deska s odkazem na A Perfect Circle. Pokud jste ji ještě neslyšeli (protože vyšla už v roce 2008), honem to napravte. Progresivní, slušně našlápnutá věc, s ojedinělou hrou na kytaru, ve které se to hemží velkými jmény.

V pauze, kdy si A Perfect Circle (dále APC) dávají odpočinek, vznikl projekt Ashes Divide. Bylo to především díky obrovské vytíženosti členů a budoucnost APC nebyla jistá. Ani dnes, kdy to vypadá, že APC něco chystají, není nic jistého dokud placka nevyjde. Hlavní postava Billy Howerdel i po neoficiálním konci APC pokračoval v komponování nové hudby a nakonec z toho materiálu vzniklo album, které se dá brát téměř jako další řadovka APC.

 

 

Howerdelův rukopis je jasně čitelný a určitě si lze všimnout, že původní pěvecké linky byly psány pro Maynarda. Ashes Divide znějí odlehčeněji, dalo by se říci, že jsou více rockoví a snáze čitelní než APC. Ashes Divide jsou silní v tom, že ty skladby opravdu fungují a když se táhne jasně na bránu, zabírá to. Howerdel se obklopil výbornými muzikanty, což je kapitola sama pro sebe. Na bicí tu mimo dalšího bubeníka vypomáhá Josh Freese (chápek, co byl skoro všude kde se něco dělo, včetně NIne Inch Nails), ve skladbě Sword lze slyšet syna Maynarda hrát na cello, hostuje tu ještě třeba Paz Lenchantin (mimo jiné Queens Of The Stone Age). A na albu je to skutečně dost znát. Opět je tu krystalicky čistá prvotřídní produkce, kde je krásně slyšet každé hrábnutí do strun a naléhavý důraz na každý škopek bicích.

 

Pokud vás bavila alba APC, mělo by vás toto album bavit také. Ačkoli se nedočkáte agresivity Mer De Noms, ani křehkosti a naléhavosti Thirteen Step. Howerdel složil album plné výborných rockových písní. Zpěv si tu obstaral sám a ačkoli to není rozsah Maynardových hlasivek, i v jeho podání má své kouzlo. I zde se používá podpory ve více stopách, takže mozaika a propletenec vokálů je dostatečně zajímavý. Ashes Divide jsou i hodně o piánu, jehož křehké linky tvoří často jednu ze základních melodických linek. A celou dobu jasně slyšíme, jaký pán to hraje na kytaru. Naprosto jasně rozpoznatelný rukopis Howerdela se poslouchá krásně, jeho kytarové ocásky, ukončující každou vyhrávku, jsou skvostné. Současně umí zahrát i ostřejší hrany, kterými uřeže kostru skladby až na kost. Dobrým příkladem je výtečná mezihra ve Stone. Husté kytarové riffy s melodickými ocásky uslyšíme zase v následující The Pray. Trochu mi to přimomělo Muse v období desky Absolution.

 

Ashes Divide se výborně poslouchá. Pokud chcete nekomplikovanou, hodně slušně složenou a zahranou desku s odkazem APC, sáhněte po tomto albu. O to více jsem postupně zvědavý, s čím Billy a jeho banda přijdou příště - a to ať už v podobě hvězdných APC nebo v podobě sólovky Ashes Divide.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky