Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Assort Plastic - Akta X

Assort PlasticAkta X

Jirka D.14.3.2014
Zdroj: CD v jewel case, promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Mizérie ve všech myslitelných úrovních, nemá smysl nalhávat si opak

Jsou alba, se kterými se můžete přátelit dlouho. Postupně vám budou rozkvétat, odhalovat svoje krásy a vydrží vám i přes váš hudební vývoj po dlouhé roky. Jsou to skvosty a je jich pár. A pak jsou alba, u nichž po prvním poslechu narazíte na konečnou, u nichž je mezi vámi jasno od prvního setkání. Mezi mnou a nahrávkou „Akta X“ nebylo jasno po prvním poslechu, ale po první skladbě, čemuž konkuruje snad jen aktuální deska Demencia Moratlis, která mi přijde ještě o něco svéráznější.

 

Popravdě se nemůžu rozhodnout mezi dvěma dojmy z produkce Assort Plaastic - mezi upřímnou naivitou a mezi cíleným rezignováním na byť jen elementární kvalitu a spokojením se se standardy hospodského punk rocku. Jednoduše šlapavé písničky, akordeon, zcela tragický zvuk, mizerný zpěv, směr kamsi ke Třem sestrám a texty, které kdybych tu citoval, nemusel bych pokračovat v recenzi. Jsem přesvědčen, že na dělání rámusu v hospodě bude uvedená kombinace stačit, jenže jakékoliv srovnání s čímkoliv na úrovni odsouvá toto album na chvost.

 

Problém nevidím ani tak v přenesení se přes skladby typu „Vochlastu“ nebo „O ženách a jiných potvorách“, dokonce příznivci žánru by možná tvrdili, že jinak to ani nejde, jenže i po vstřebání těchto žánrových tradic nezůstává žádný záchytný bod. Zvuk je jednoznačně špatný - nejen tím, že je nahraný kdo ví kde a kdo ví čím (například některé činely se úplně ztrácí, čímž mířím buď ke špatným mikrofonům nebo k jejich špatnému rozestavení, pravděpodobně kombinaci obojího), ale i následnou úpravou ve „studiu“, díky níž se signál v mnoha pasážích regulérně rozpadá (zkuste úvod „Baladička v G dur“). Nastává tak paradoxní situace, kdy mizerně sejmutý zvuk nástrojů i zpěv je navíc umocněn kompresí a nesmyslně vytažen do popředí, takže máte možnost si vše náležitě vychutnat ... přeju dobrou chuť.

 

Snažím se ve svých poznámkách najít něco pozitivního, případně alespoň nevulgárního a nenacházím téměř nic. Skladby typu „O syslech a lidech“ a „Válka“ fungují celkem slušně, mají jasnou strukturu, drajv, přímý směr a jak jsem psal výše, někde u piva nebo u táboráku si je dokážu představit. Při odložení byť sebemenších nároků na instrumentaci, na nápaditost, na alespoň trochu slušný a inteligentní text bych snad ještě nějaké skladby do výčtu „ucházející“ přidal, ale to je vše. Pokud si chci zachovat elementární nároky na kvalitu rockové nahrávky, musím „Akta X“ chtě nechtě prohlásit za bídu; bídu hudební, zvukovou, grafickou, textovou. A možná bídu cílenou, protože je mi jasné, že některým fanouškům bude i tohle k plné spokojenosti stačit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Silviesa / 14.4.15 14:15odpovědět

Deska je dobrá, naživo je to mnohem lepší. A komu se to nelíbí, ať si ..... ...... .

Gordos / 15.3.14 23:02odpovědět

Já tuto kapelu vůbec neznal, až do posud a můžu ti potvrdit, že ne třeba, ale určitě si blbec! Vzhledem k tvému hodnocení bych dodal, že určitě nemáš přehled a tvé zaujetí směřuje k jednomu nespecifikovanému žánru. Já sám z vlastní zkušenosti vím jaké to je, ale bylo mi 16! Na tento věk bych odhadoval i tebe. Podle mě by takoví lidé neměli psát žádné recenze a hodnocení, ale měli zůstat při zemi a získávat zkušenosti jak muzikální tak poslechové. Netvrdím, že zvuk je zcela špičkoví o tom žádná, ale myslím, že vzhledem k finančním podmínkám pro nahrání dnešního profi CD je tento pokus, který je nahraný ve zkušebně celkem zdařilý. Proto s tebou nesouhlasím a mysli si co chceš. Do budoucna ti přeji větší rozhled, a aby jsi mohl psát smysluplnější recenze!!!

Jirka D. / 16.3.14 7:52odpovědět

Díky za milá slova a upřímné rady. Rovněž jsem rád, že se Ti nahrávka líbí, napiš nám (ahoj@echoes-zine.cz) Tvou adresu a mi Ti ji zadarmo pošleme.

David Kasík / 16.3.14 12:12odpovědět

Je vidět, že jsi nad formulací svých myšlenek skutečně přemýšlel... někteří lidé by v návalu vzteku a rozrušení dokázali vychrlit minimálně desetkrát tolik jedovatých slin a pravopisných chyb. Tvůj názor nesdílím, nicméně mne skutečně velmi těší, že jsi neváhal ho projevit. Do budoucna ti přeji ještě více odvahy nejen při psaní komentářů, ale i při výběru kvalitních nahrávek k poslechu...

dante alighieri / 14.3.14 7:52odpovědět

jak je vůbec možný, že tohle někdo, byť "cecek records", vydá, a spousta skvělejch kapel zůstává odkázaná zcela na svoje (ne)schopnosti? já teda věřim tomu, že to kluky baví a o to tu jde předně, ale tomuhle prostě nerozumim.

Jirka D. / 14.3.14 8:08odpovědět

Těžko říct, hledat za tím můžeš a) entuziasmus vydavatele a nebo b) dostatečně silnou poptávku na straně fans. Na druhou stranu se dají dohledat recenze hodnotící "Akta X" 8/10 nebo dokonce 9/10. Třeba jsem ten blbec já a ta deska je skvělá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky