Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Assumption - Hadean Tides

AssumptionHadean Tides

Victimer1.7.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Hadean Tides je hrubá doomová sraženina trčící z podobných podzemních děr, jako kdysi konali Disembowelment nebo Winter. Assumption berme jako jejich talentované následníky.

Po podobně nakažlivé hmotě, kde se to hemží zrůdnou fascinací starým těžkým doomem, se mi už začalo stýskat. A tak se nejde divit, že se mi už při prvních tónech přehrávání nového alba kapely Assumption tento stesk proměnil v pokřivený a hezky škodolibý úšklebek. Ve výraz parchanta. Tohle by mohla být ta správná léčba na dlouhou absenci na doomových kolbištích. Rozuměj těch pravých, zkažených, mrzkých jako přechod padlých žen. Assumption jsou čtyřhlavá doomová bestie dštící ze svého podzemního nitra síru už více jak deset let. Pro mě ale taky docela neznámá družina z Itálie, ke které jsem přišel trochu jako slepý k houslím díky provizornímu průletu katalogu Sentient Ruin Laboratories. Novinka Hadean Tides ovšem nepatří pouze tomuto labelu, ale v jejím případě jde o dvousečnou zbraň vhozenou mezi lid. Druhým labelem podílejícím se na  edičních radovánkách všeho druhu jsou Everlasting Spew Records.

 


Ač nejsou Assumption nováčky na scéně, v jejich diskografii najdeme jen čtyři zářezy. Na kontě mají po dvou malých a po dvou velkých nahrávkách, přičemž Hadean Tides je aktuální počin vydaný na konci května. Krutá doomová mše asi stejně tak nadějná a prosvětlená, jako napovídá její obal. Abychom se dostali blíž nějakým mantinelům, nabízí se různá přirovnání. Z těch starších, kultovních to budou jistě Disembowelment, Mournful Congregation nebo Winter. Mezi ty současné můžeme dát například Spectral Voice. Vkus a názor každého se stejně liší, dejme tomu tedy punc pouhé nápovědy.


Hadean Tides je hustá a svým způsobem i krutá práce, která ale nemá v popisu být jen strohá, jednostranná. I v Assumption je i kus melodie a chlapáckého písničkářství, kdy se jim daří převyprávět své chmury tak nějak přirozeně. Jen to není k táboráku, jako spíš obětování někoho, kdo si nic jiného nezaslouží. Příběhy se špatným koncem, to je oč tu kráčí. Tuhé, ryzí, zahleněné. Ani ne tak smutné jako definitivní. Vemte si závěrečnou tryznu Black Trees Waving. To není žádná špína a bezbřehá krutost. Ale jde z ní něco špatného. A taky ta pravá doomová esence v kombinaci dřevní a výpravné tmy. To minimalistické klávesové pozadí a stejně tak do podlahy zatlačený čistý vokál upřímně funguje, nic si nenalhává ani nefalšuje.


První tři skladby jsou štychy, které mi tohle album otevřely a zcela jasně řekly, že jsem na správné adrese. Tak nějak po svém nutí odumírat orgány a prahnout po něčem daleko horším k zapamatování, než je víkend pod vlivem a škarpou zvrásněný obličej. Má to hloubku, přenos informací níž a dál, tam kam se mozek tlačí jen někdy a většinou velmi nerad. Assumption umí rozeznít ty správné doomové vibrace. I když jde o docela dlouhý a náročný poslech a k atraktivitě alba můžeme mít své výhrady, u mě pořád vítězí pach krve, nemocná atmosféra a cosi zkaženého v duši kapely. Leze to z hlubin na povrch a nevoní to.

 


A je trošku jedno, když opustíme striktně metalový žánr a drhneme podlahu krypty na bázi temného rituálního ambientu, jako tomu je ve skladbě Breath of the Dedalus. Efekty, dozvuky a přenos mystiky skrz různé druhy vyjádření tomu jen napomáhají. Nebo když se v Triptych v první řadě jedná o jakési vyšeptávání tmy a její vyklepávání z nohavice skrz zkrvavené rány. Já jim to věřím, mě to nenudí. Je v tom kus ztrápeného ducha a šarmantního hnusáctví.


Novinku Assumption prostě beru. Je to doomové album, které umí okořenit svůj původní rozměr. A když se myslí šine deprese a vzdor všemu pozitivnímu, tahle kapela umí správně zatáhnout závěs a nechat naši samotu trpět tak dlouho, jak jen to bude nutné. Chybí mi jen malinko - nedám dopustit na praotce stylu a i když jsem velmi spokojený, tak k mladším pokračovatelům i přísnější.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mára / 1.7.22 20:27odpovědět

Za me genialita

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky