Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtyři hlavní přírodní a filosofické elementy, tedy oheň, vodu, zemi a vzduch zhudebnilo více interpretů a ke stejné tématice se dostal i španělský umělec Heolstor. Osamocený rituální voják, kterého potkáváme už potřetí, což není špatné skóre, neboť více nahrávek projekt At The Altar Of The Horned God ani nenabízí. Debutová deska Through Doors of Moonlight udělala dobrou službu spojení black metalu s ritual ambientem, kdy neokoukaný nový interpret ukázal chuť to pojmout trochu jinak. To zpracování je dodnes magické. Pak přišlo druhé album Heart of Silence, které symbolizuje výrazný stylový posun projektu a nejen záběr v rytmu black a ritual. K dohledání je daleko více vlivů a vrstev. Opět zaúřadovala odvaha a šestý smysl autora otevírajícího další brány a možnosti, kam se posunout. Druhé album není tak černomagické, je na něm více vyvětráno, a to mě hodně oslovilo.

Třetí a aktuální nahrávkou je EP Elements. Pokud druhé album dost razantně potlačilo black metal a hledalo nové výzvy, EPko je žánrově zcela mimo metalovou muziku. Můžeme tu najít agresivnější vokály, ale jinak je nová čtyřpísňová kolekce pojata jako darkwave / post punk / ritual music pro temnější podvečery nad sklenkou, nebo zkrátka odpočinkovější režim. Jestliže jsem v průběhu dvou velkých desek chápal ten posun jako dosti rychlý, i zde se dá říct, že Heolstor neotálí a sune svou káru s oltářem kupředu mílovými kroky. EP potěší víc gotiky než metalisty.

Tím, jak je materiál klidnější a melodičtější, se ovšem odhalují jisté limity. Jak vokální (ano, čistý zpěv převažuje), tak hudební. Někdy to není úplně vyladěné a zatahá to za uši. Na Heart of Silence se to ještě neprojevilo, ale tím, že je EPko ryze klidová temnota, je projekt najednou nahý až moc. Nevadí mi, kudy se ubírá, ty proměny jsou v rámci zachování temnoty logické a zkusit se má všechno, ale nové dílko zní docela kostrbatě. Heolstor ještě tuhle polohu nemá úplně v krvi a bude to chtít v budoucnu vycentrovat. Na pomezí maršující tmy, post punkové rebelie a syntetické zaklínačky to holt občas skřípe.

Nejde o nic složitého. Projekt si zachoval svou obřadnost, jen na ni pohlíží z nového místa. Agresivita a síla jsou potlačeny, ven je vytažena melodika a atmosféričnost. Tam, kde byly tyhle elementy na druhém albu v až vzácné rovnováze, nacpal tentokrát Heolstor tuhle rovnováhu mezi ceremonii a temnou auru blízko gotiky. Bez ostrých kytar a zatuchlých hlasů z nitra země. Pěkně přehledně. Taková Terra může připomenout starší Tiamat z období Skeleton Skeletron, jen je to pořád více rituál a zaříkávaní, jak gotický bigbít pro melancholi(č)ky. Tahle věc je každopádně největší odvaz minialba.

Rád si poslechnu i tuhle variantu temné Heolstorovy duše, ale bohužel to pro mě není dostatečně výrazná, nebo emocionálně zásadní náplň večera. Čtyři skladby zazní, chvíli potěší, ale taky spustí pár rozpaků na téma falešnost a příliš málo magie a schopnosti ji objevit. Jestli jsem zklamaný? To asi přímo ne, pořád je to jenom EP, ale taky mě ze všech tří nahrávek ta nová baví nejméně.