Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
AthanaTheos - Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One)

AthanaTheosProphetic Era (Or How Yahveh Became the One)

Garmfrost7.8.2020
Zdroj: CD, mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: AthanaTheos smíchali technickou hravost a progresivní myšlení vetknuté do konceptuálního přístupu s vášní pro staré pořádky a gradující náladu.

Před časem jsem se v recenzi věnoval výborným Ad Vitam Infernal, které mi poslal k recenzi jejich vydavatel Lavadome productions. Proč začínám o voze, když mám povídat o koze? Jednoduše proto, že tento label zastupuje další francouzskou deathmetalovou kapelu AthanaTheos, v jejichž řadách nalezneme zpěváka Ad Vitam Infernal Samuela Girarda. Ostatně toho se zbytkem sestavy, která nahrála Prophetic Era (basák s bubeníkem jsou z kapely už pryč), pojí počáteční bod, kdy vtrhli na scénu, v podobě neznáme deathové kapely Soul Rejected, které vyšlo jedno demo a šlus. Naopak vyjma Samuela všichni hrají v thrasových Oaken Skull. Opět může padnout dotaz – proč sakra meleš o všem jiném a ne o AthanaTheos? Jednoduše proto, že chci poukázat na fakt, že i přes mizerné počátky a poměrně rozmělněné síly jsou tito lidé schopní nahrát výjimečné album, kterým Prophetic Era je. K tomu jsem došel takřka po půl roce poslechu mp3 proma. Všechno si sedlo po té, co mi vydavatel poslal fyzický nosič. Díky koroně se totiž oficiální vydání poněkud protáhlo. Vše se ale nakonec v dobré obrátilo. Album je venku a zdá se, že sklízí slušné ovace.

 

athanatheos

 

Po širokém úvodu už se konečně pojďme mrknout Prophetic Era na zoubek. Jedná se už o druhé album. Osm let starý debut Alpha Theistic jsem měl tu čest slyšet až letos, protože jsem zkrátka o AthanaTheos neměl tušení. Nutno přiznat, že debut byl z jiného soudku než novinka. Krutost a nářez prvotiny je ta tam. AthanaTheos se více ponořili do atmosféry a pozvolného gradování svého koncepčního vyprávění o židovsko-křesťanském božstvu jménem Yahweh. Konceptu podřídili hudební složku, její temperament a tempo i krásné grafické zpracování artworku s bookletem. Vizuální stránka alba je vskutku mňamózní.

 

Více než klasický death metal nabízí Prophetic Era svébytně progresivní pohled na deathový vývoj s odklony k hrubému doomu či atmosféře blackové černoty. V rámci nahrávky jsou znatelné postupy těchto stylů známých z devadesátých let, nicméně zvukově jsou AthanaTheos věrni současným trendům. Pozornému posluchači neunikne instrumentální bouře ukrytá pod nánosy old schoolových hradeb. Zejména k mlsání je určená rytmická sekce s baskytarou v čele (o to víc jsem zvědavý na Oaken Skull). Rozhodně nechci tvrdit, že je Prophetic Era deskou progresivně založenou. Na to obsahuje příliš staroškolských momentů a přímočarých nápadů.

 

Prophetic Era je albem velice rozmanitým, což mi došlo až s poslechem CD. Kytarové drhnutí, hrubý hlas jak rašple střídající se s čistými melancholickými zpěvy a rytmické vyklepávání je ozvláštněno jak majestátními plochami, tak klávesy či akustickými vyhrávkami. Sedmero zastavení nemá vůbec přepálenou stopáž. V klidu se vejdeme do tři čtvrtě hodiny a kousek. Pro skousnutí a vychutnání mnohovrstevnatého alba tak akorát.

 

Předpokládám, že téma židovské víry nebude zrovna lákavé pro deathmetalové posluchače, vězte však, že AthanaTheos ke svému dílu přistupují z odborného, v podstatě ateistického hlediska. Babičky v kostele či židé u zdi nářků na Prophetic Era hlavou házet nebudou. Také je dobré si uvědomit, že je album sice podřízené textovému konceptu, hudba samotná však zvládne existovat i bez sledování slov a přemýšlení o jejich významu. Stačí zavřít oči a nechat se vézt.

 

 

Dlouhá cesta ke vstřebání Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One) nebyla vystlána růžemi. Po otráveném odložení na nějaký čas bylo víc než dobře, že se mi do rukou album dostalo znovu a já můžu vychutnávat nevšední nahrávku určenou klidně i pro všední den. AthanaTheos vyrostli ze svých deathmetalových kořenů. Pro vyjádření potřebují širší spektrum (ne)hudebních inspirací. AthanaTheos smíchali technickou hravost a progresivní myšlení vetknuté do konceptuálního přístupu s vášní pro staré pořádky a gradující náladu. Přitom všem je skvělé, že je znát prostor pro další růst.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 7.8.20 17:18odpovědět

Tohle mě baví. Zní to správně archaicky, ale je tvorba je pokroková.

Victimer / 7.8.20 10:04odpovědět

Tady musím dohnat látku, recenze navnadila.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky