Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Atonement - Where the Light Is Devouring by Darkness

AtonementWhere the Light Is Devouring by Darkness

Sorgh18.2.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Uslyšel jsem hlas a šel za ním. Nabízel jen muka a utrpení, ovšem já stál na správné straně a tak bylo na mě, abych konal. Abych rozséval zkázu a nekonečný doom.

Ten hlas by mohl patřit člověku, který si říká Almighty Blasphemer, což je jméno ortodoxní jako kráva. Tenhle chlápek velí polské sebrance Atonement, která navazuje na proslulý polský black metal a chtěla by to světu nandat po svém. Jejich představa o démonických rituálech má své charizma a zarputilý blackers by je neměli ignorovat. Už jen pro chorobný zvuk, kterým jakoby dobývali historické studny a odkrývali zřídla satanových pramenů. Jejich debutní album Where The Light Is Devouring By Darkness už podle názvu nebude hýřit originalitou, ale sklizeň je bohatá a stylově se podíváme i za černou oponu.


Tam na sever od nás vždycky uměli smíchat černozem a smrt. A i když se Atonement pohybují na scéně teprve od roku 2018, vstupují do již rozehrané bitvy. Úročí zkušenosti, které do kapely přišly zejména díky Dracovi (Arkona, Horns..) a tajemnému M. (Horns, Mystherium..). Povětšinou jde o blacková zvěrstva a je zajímavé, že Where The Light.... se projevuje s jiným zaměřením a větší rozvahou. Skladby hází bobek na rychlost, dopředu se derou s určitým sebezapřením a s rozmyslem sází ponuré riffy do zvolna se točícího mlýnku. Žádný spěch, kroky jsou rozvážné a o každém motivu jakoby se hodně přemýšlelo. Ne o složité konstrukci, ale o tom jak znásobit jeho psychologický dopad na posluchače.

 

Atonement band

 

Takže tu máme něco ne úplně typického. Pomalé tempo si asi málokdo spojí s černým kovem, ale výsledek je prostě povedený. Stačí si představit black metal bez obligátních vichřic prostých basů, bez činelů a psychicky zhrouceného krákání, a pak z toho vycházejí právě Atonement. Určitě tady hraje zásadní roli deathmetalové dvojče jdoucí svému sourozenci čile po krku. To vede k tomu, že hudba doslova balancuje na pomezí obou žánrů a pnutí je nebývale silné. Black se trošku projevuje v konstrukci, opanoval melodie i atmosféru, death metal to celé zpomalil a podepřel silnými pilíři. Podladil zvuk a přidal výraznou baskytaru. Suverénně dominuje několika skladbám, ve kterých vášnivě drtí jednoduché riffy a v těchto okamžicích cítím nejsilnější momenty desky.


Že je rock'n'rolový rytmus návykový a svůdný a dokáže se prosadit i v napohled neúrodném revíru, se ukazuje ve skaldbě Chalice Of Misterious Whyspers. Atonement nevydrželi neustálý těžkotonážní nápor a jemně odlehčili. Efekt je okamžitý a člověku spadne ze srdce kus zvětralé skály, není však čas ztrácet čas a měnit zbrkle názory. Rytmus se záhy hroutí a zpomaluje do matérie hustého kalu. Kruh je uzavřen, veškeré výdobytky setřel zmar. Album dostává podobu nekompromistního umrlce, jehož hlas rve útroby zevnitř. Chorý zpěv obhajuje hřbitovní atmosféru alba od prapočátku a nezapadá do počátečních blackmetalových nadějí. Vybočuje kamsi do hájemství brutal deathu, kde je chropot prostým normálem. Zpěvák do toho dává vše a každý chrchel v jeho krku rezonuje v lepivých provazcích.    

I takhle dobře může vypadat srostlé dvojče, jedno druhému oporou a ne rivalem. Tahle zatěžkaná deska přináší od všeho trošku, nalézt bychom určitě mohli i stopy doomu. I přes nekvalitní a zahleněný zvuk se dá opakovaně roztočit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky