Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Atrium Carceri / Cities Last Broadcast / God Body Disconnect - Miles To Midnight

Atrium Carceri / Cities Last Broadcast / God Body DisconnectMiles To Midnight

Symptom29.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dva seveřané a jejich americký spojenec zvou na stylovou noční exkurzi do spoře osvětlených útrob temně vyhlížejícího hotelu.

Oregonský label Cryo Chamber platí za svatostánek příznivců temné kinematografické hudby a má pod sebou řadu umělců, jejichž některá díla jsou pro mě jako poutní místa, kam se rád vracím. Pro tuto kolaboraci to platí tuplem a dneska si povíme, proč je deska Miles To Midnight vynikající příležitost k zastavení. Zvolněte, ztlumte světla, vstupujeme do světa imaginace v noirových kulisách, kde se svět digitální hudby střetává s analogovým.

 

Setkání chmurného ambientu s jazzovým minimalismem ve stylu německých Bohren & Der Club Of Gore se odehrává na pozadí titulní ilustrace jako vystřižené ze syrové severské detektivky. Vnořit se do fantaskního světa pazvuků, chladných melodií a rozplétat vlastní scénář událostí skrze názvy skladeb, dělá z poslechu plnohodnotnou zábavu na dlouhé hodiny. Nechat zplna vyznít krásu a bohatost nahrávky vyžaduje od posluchače obětovat poslechu čas a soustředění.

 

Pomalé tempo nahrávky se dobře hodí pro klidnější část dne, kdy nebude celkem intimní instrumentace, bez hrubé síly výrazných noisových pasáží, rušená tepem denní doby. Osmero skladeb je pestrý mix klávesových ploch, samplů, digitálně generovaného saxofonu, kontrabasu a živě zahraných bicích. Tři roky trvající spolupráce na tři čtvrtě hodinovém materiálu se možná zdá jako dlouhá doba, ale každá sklizeň tvůrčí práce dosahuje z mnoha různých důvodů ideální zralosti v té své pravé chvíli.

 

Za God Body Disconnect přispěl Bruce Moallem výpravnými hluky a decentními bicími party. Pär Boström za Cities Last Broadcast má na svědomí především smyčky a samply. O klapky kláves se postaral Simon Heath z Atrium Carceri. Všechny skladby mají své highlighty, fungují ale lépe jako celek než jednotlivé "písničky". Hypnotická titulní skladba Miles To Midnight s podmanivým a výrazným basovým spodkem kumuluje napětí každou další novou notou. Poslední a hodně sugestivní kus Quiet Days On Earth nabízí jediné možné řešení případu – opakovanou návštěvu místa činu. Rozložení skladatelských sil je evidentně vedeno zlatým řezem, volba nástrojů a práce s nimi vynikají výbornou symbiózou. Tihle pánově znají, jak hezky zahrát a v sonické mlze, kterou produkují, se rádi ztratíte.

 

Tolik k příběhu hotelu uvězněného mezi dvěma světy, detektiva s traumatickou minulostí a všeobjímající husté mlhy jazzem řízlého ambientu s příchutí tajemna po lynchovsku. Čelist vám nejspíš nespadne, ale je to ten typ hudby, který si chtě nechtě nosíte v palici ještě nějakou dobu po poslechu. Nemám na mysli moc vtíravé melodie, spíše něco na způsob úpravy mozkové chemie, co vás přiměje vidět věci jinak. Doufám, že tento třístranný hudební think tank nezůstane do budoucna jen ojedinělou skutečností a poslední strofou za takto vydařeným startem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.12.19 23:17odpovědět

Naprosto skvostné.

Lomikar / 29.11.19 20:02odpovědět

Já mám dokonce Black Corner Den na piedestalu mého nejoblíbenějšího DA alba vůbec, takže na tohle se třesu. Škoda, že až do Vánoc nebudu mít možnost si na to udělat klid.

Kubýk / 29.11.19 16:04odpovědět

Sakra chtěl jsem dát stovku a dal 50 :-D Tohle je společně s Black Corner Den a The Old City Leviathan asi to nejmilejší, co pro mě pod Cryo Chamber vyšlo :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky